ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jak pochodil Švanda Dudák ve světě
Z dosavadního průběhu debaty o výsledcích kodaňského summitu si občan udělá tento obrázek: tlupa českých Švandů Dudáků se vypravila do světa a nechala se tam odrbat, takže nám zbývají oči pro pláč. Výsledek? Co jiného než skepse, zklamání, rostoucí nedůvěra, averze a v krajním případě nepřátelský postoj vůči vstupu do Evropské unie.

Možná, že by všechno bylo jinak, kdyby se energický Pavel Telička mohl rozdvojit, naklonovat, prostě - udělat to tak, že by jeho polovina kušnila v Bruselu a druhá polovina přesvědčovala české obyvatelstvo, že ta první polovina kušní v jeho prospěch. třeba ani to nepomohlo, jelikož jsme zřejmě tak psychicky uspořádáni, že dovedeme vnímat jen stinnou stránku věci.

Příliš vzdálený cíl

Před třinácti lety, když se bývalý režim odporoučel, idea "návratu do Evropy" se objevila hned v první vlně nadšení. Dva roky a jsme tam, říkali optimisté, realisté jeden roček přidávali, pesimisté hovořili o letech sedmi. Nakonec to potrvá dvakrát déle, než pesimisté odhadovali. Nedovedli jsme si tehdy představit, do jaké míry elitního klubu se chceme dostat, jaký je výkon ekonomiky EU - i jaké jsou kvality veřejné správy na všech úrovních, od vládních orgánů po místní samosprávu. Civilizační schod, to byl ten hlavní problém. Schod se zmenšil, ale nezmizel. Ještě dlouho o něj budeme klopýtat, obávám se, že bude patrný ještě za sto let.

Současná debata o výsledcích summitu je legitimní. Občan má právo vědět, proč jsme "dostali nejmíň". Bohatší Slovinsko dostane 120 euro na hlavu, my jen 78. Je ovšem třeba dodat, že Slovinec bude muset vyplatit 53 euro ze svých deseti na budování "vnější hranice" Evropské unie, takže mu zbude 67 euro, tedy o jedenáct méně, než Čechovi.

Toto není argument poskytující našim vyjednavačům alibi. Je to jednoduchý příklad, že ony uvedené sumy nejsou almužna, kterou můžeme buď propít nebo prohrát v kartách. Každé euro je určeno k něčemu, za specifikovaných podmínek. O sumách nemá smysl se bavit, když se zároveň nebudeme bavit o podmínkách.

Role pro ODS

Občanské demokratické straně je v této hře určena role "ďáblova advokáta". I této roli je třeba dobře rozumět: advocatus diaboli není kazimír. Jeho role je jiná - spočívá v hledání slabin a napravování chyb. Když tedy Jan Zahradil tuto středu v parlamentě kritizoval nedostatečnost analýz a nadsazenost představ o výsledcích, dotkl se jádra problému víc než ti kritici, kteří hovoří jen o číselných výsledcích bez souvislostí.

Nejde totiž ani tolik o to, kolik jsme dostali od Evropské unie v minulosti a kolik dostaneme v příštích létech. Pět miliard korun, s nimiž se počítá pro rok 2004, je suma směšně malá ve srovnání s monumentálním schodkem českého státního rozpočtu. Podstatná bude účelnost, s jakou budou tyto částky vynaloženy. A právě v této oblasti je zdroj těch nejzávažnějších pochybností.

Veřejnost se zpravidla dozví, jaké částky byly uvolněny, ale horší je to s veřejnou kontrolou jejich vynakládání. V živé paměti je selhání správy věcí veřejných v době popovodňové, kdy nebyla schopna dostatečně včas předložit ucelené a rozumné projekty. A právě v tomto ohledu by opozice mohla sehrát pozitivní roli.

Je to v pořádku, že kritizuje vládu za kroky učiněné v minulosti. Škoda jen, že ji nedokázala donutit k nápravě chyb už před dvěma, třemi lety. Z výsledků posledního kongresu ODS se dá soudit, že bude obnovena stínová vláda. Právě ta by měla jít především v této sféře Špidlově vládě po krku. Má k disposici parlamentní půdu, a jistě může počítat i s podporou médií. Pomůže to i reálnějšímu pohledu veřejnosti na celou problematiku vstupu do Evropské unie.

Ta dosavadní kritika, jak se veřejně projevuje, skutečně vede k nedůvěře, skutečně maluje obraz českých Švandů Dudáků odrbaných v Bruselu či v Kodani. Předmětem kritiky by ale neměly zůstat jen sumy, které Dudáci v cizině vydudali - ale hlavně to, co s těmi penězi doma udělali.

Je to obtížnější způsob kritiky - zavání "konstruktivní kritikou". Poskytuje ale dobrý tréning pro překonávání toho schodu, který nás odděluje a dlouho ještě bude oddělovat od západní Evropy.

RODINA A PŘÁTELÉ: VGG 2 ve znamení mravopočestnosti
Druhé kolo akce Vánoce grog za grogem proběhlo důstojně, ve znamení mravopočestnosti. Pokud mohu posoudit. Odešel jsem po prvním kole a zprávy o průběhu dalších se mi nedonesly.
Podotýkám, že akci vymyslel van Gentleman Straka a letos ji pořádal už po páté: sraz dole na Můstku, grog, cesta volným krokem na Staroměstské, grog, pak nám. Republiky a grog a zpátky na Václavské, počet kol omezen otevírací dobou a výdrží účastníků. Fotky pořídila Jitka Krásová a má je na svém webu. Tentokrát jsem pil čokoládu / kafe / čaj, protože jsem musel večer do týví : pozvali mě na posledního Zavináče.

Taková je pravda, přátelé. Česká televize zrušila po čtyřech letech jediný pořad o Internetu. Cestou jsem se zastavil na vánočním sezení v Grafice a tam tomu nikdo nechtěl věřit. "Každej koho znám na to kouká," říkali. Což samozřejmě nic neznamená, Internet dnes už má možnost sledovat třetina obyvatelstva, to je zřejmě nepodstatná minorita.

Bylo mi to líto. Vystoupil jsme jako host v prvním pokračování a pomáhal jsem sypat hlínu do hrobu. Nálada ale pohřební nebyla. Miloš Čermák přinesl dvě šampíčka, paní produkční obstarala kelímky, každý dostal náprstek, možná slzu bublinek.

Nicméně, škoda pěkného pořadu.

PSÍ PŘÍHODY: Kam ten čokl zase čumí?
Vyhlídková cesta Mrázovka vede kolem horní budovy hotelu Mövenpick (spojena lanovkou s dolní budovou na Plzeňské). Pozemek hotelu odděluje od cesty plot, hned za ním začíná násyp čili pešunk asi tak dva metry vysoký a pak je rovinka a hotel. Ten má i přízemní pokoje.

No a dnes jsme šli a já kráčel zvolna, dokonce velmi zvolna - ne snad, že bych dumal o čemsi světaborném, ale protože bylo náledí a bál jsem se, že si nabiju kokos. Ohlédnu se, co ten čokl dělá - a ten stál na zadních, tlapami se opíral o plot a kamsi soustředěně hleděl, na pozemku hotelu. Řekl jsem si - bude tam kočka, veverka nebo podobný nežádoucí tvor.
Vrátil jsem se - a koukám, host obývající jeden z těch přízemních pokojů nechal roletu otevřenou, takže za ranního šera bylo dobře vidět dovnitř. Ležel v posteli a koukal na televizi. Odvrátil jsem zrak, takže ani nepodám svědectví, zda to byl muž či žena nebo dokonce pár, prostě - někdo tam ležel a koukal na televizi.

Bart ale neodvrátil hlavu.
Výjev ho fascinoval.
Snažil jsem se ho odtrhnout od té podívané. Poodstoupil jsem, volal na něho, ale pes nic, stál na zadních a zíral, jako by to bylo řeznictví s výkladní skříní plnou buřtů a rozbitým sklem.