ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kdo je společný kandidát koho
Společný kandidát na prezidentský úřad? Ivan Pilip z Unie to už pokládá za dobrý nápad. Lidovci budou vyčkávat na to, s čím přijdou sociální demokraté a jejich rozpaky z nominace jsou obecně známé: jdou tak daleko, že nejsou zajedno v tom, zda vůbec někoho do první volby postavit, a pokud ano, tak koho: vítěze jejich vnitrostranického referenda, nebo muže číslo 2 Bureše anebo muže č. 3 Otakara Motejla?

Asi nic neukazuje rozbředlost až bramboračkovitého typu než tato absurdní situace. Ministerský předseda nechce Zemana na Hradě, ale bojí se to říct. Buzková s Grossem "varují" své soudruhy na interní schůzce a ti nelení a okamžitě je prásknou novinářům. Lidovci "vyčkávají" a unionisté zoufale vyhlížejí jakékoli řešení, které oddálí jejich zánik.

Přitom všem je zřejmé, že společný kandidát už existuje - je to společný kandidát skupiny "napříč politickým spektrem" Miloš Zeman. Část ODS je příznivě nakloněna muži, se kterým byla tak dobrá dohoda a ostatně - v posledních volbách kandidáta ODS volil. Část ČSSD je příznivě nakloněna muži, kterého pokládá za otce zachránce, za patriarchu a silnou autoritu, a část KSČM je příznivě nakloněna muži, od kterého očekává, že přispěje k návratu komunistů k pákám moci.
Toto je jasné. To co je nejasné je to, jak velká část to je.
Přitom toto nebude jasné až do poslední chvíle, až do okamžiku volby. Než dámy a pánové sáhnou po hlasovacích tlačítkách, nebude nic rozhodnuto a naopak - na každém hlasu bude záležet.
Dalo by se tedy čekat, že ti, kterým nepřipadá Miloš Zeman jako muž, jemuž je třeba být "příznivě nakloněn" výrazně a razantně budou podporovat jeho konkurenta, tedy člověka, na kterém se nejspíš shodnou. Čekání je to zatím marné. Nic razantního nevidíme. Sociální demokracie neví, lidovci čekají a jen tenoučký hlásek unionistů občas zazní... a sotva kdo ho slyší.
Aston

RODINA A PŘÁTELÉ: Okrasné kroky na našem vršku
Jednou tak asi za dva měsíce radnice přistaví na naši náves vysokokapacitní kontejner, aby se lidé mohli zbavit haraburdí. To je ze strany radnice chvályhodný počin - dřív bývávaly "železné neděle", kdy lidé mohli vynášet na chodník kovové krámy a noviny pak druhý den psaly o neodpovědnosti občanů, kteří tam vynášejí i flašky se zkaženými okurkami a omlácené kachlíky.
Kontejner je bezpochyby lepší a můžete do něho dát i okurky, i kachlíky.
Dokud se kontejner nenaplní.
Pak ho odvezou a když jsou hodní, přijedou ještě jednou, nebo dokonce dvakrát.
Jenže letos se tady u nás na vršku gruntovalo tak mohutně, že lidé kontejner doslova zasypali horou haraburdí. Je v ní několik televizorů, lednička, nábytek... S Bartem jsme si tu hromadu prohlíželi. Každý ten bědný pozůstatek někdo vyrobil s cílem učinit službu, nebo dokonce radost: například je tam jedna dětská lyžička i s vázáním. Kdepak asi zůstala ta druhá? Zlomila se? Ujela padlému děcku do křoví, a nikdy nenalezena? Každopádně je dvojice lyží rozvedena s nepatrnou vyhlídkou na opětovné setkání.

Kontejner odvezen, hora zůstala.
Všiml jsem si, že lidé na tu horu nosí dál krámy, nové a nové. Jakmile se kdekoli sejdou dva, tři zbytky, pozůstatky, je to něco jiného, než když někde leží jeden pozůstatek.
Jakmile uvidíte někde ležet prázdnou plechovku, řeknete si: svinčík, někdo tu zahodil plechovku, to jsou dneska lidi! Jakmile ale uvidíte pět plechovek plus, dejme tomu,jednu dětskou lyži, řeknete si: aha, sem se házejí plechovky a poběžíte pro pytel a odnesete na nově vzniklé smetiště svůj díl neřádstva.
Tak se to stalo u nás na vršku, a pěkné to věru není.