ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zadrží svornost vlády Zemanův pochod na Hrad?
Miloš Zeman slibuje, že zasáhne coby Blanický rytíř, teprve až bude vlast skutečně v nebezpečí, až tedy skončí první volba prezidenta v totálním rozvalu. Jde za naplněním svého snu stát se českým Churchillem opravdu důsledně. Jen toho šlechtictví kdyby v něm bylo aspoň za mák! Korunu všemu nasadilo sociálně demokratické "vnitrostranické referendum". Místo dvou set tisíc se k urnám doloudalo sedmadvacet tisíc straníků a dali hlas především Milošovi Zemanovi - dostal jich skoro tolik, co ostatní dohromady. Jenže pořád je to jenom sedmadvacet tisíc, a výsledek je v rozporu s výsledky výzkumů veřejného mínění. Jestliže by tedy mínění takto nepatrné menšiny mělo zásadně zasáhnout do volby hlavy státu, bude to další pěkná absurdita spojená s prezidentskými volbami - jmenujme kupříkladu volby, kdy Václav Havel zvítězil o jediný hlas za situace, kdy Sládek byl vsazen do vězení a hned po volbách propuštěn, aniž mu bylo umožněno volit. Ve světě absurdit zůstaňme: pokud Miloš Zeman zůstane na svém blanickém stanovisku, sociální demokracie zřejmě nominuje na základě výsledku "referenda" Jaroslava Bureše. Tím by se přiblížila vize vítězství někoho absolutně neslaného a nemastného, nevonného a nesmrdutého, jakéhosi rytíře z Nevadic. Stále ještě Burešovo vítězství není pravděpodobné, ale dnes by už asi drsného novináře nenapadlo, že by se ho zeptal "pane Bureši, jak vás mohlo napadnout, že byste se mohl stát prezidentem republiky po T.G.Masarykovi, Edvardovi Benešovi a Václavovi Havlovi". Taková je logika politiky a je to i potvrzení zásady, že každý nesmysl má minimálně jeden rozumný důvod. Bouchne vláda do stolu?

Pořád ještě existuje možnost, že se vládní trojkoala usebere a rázně řekne - stavíme jako společného vládního kandidáta Otakara Motejla, čert vezmi pseudoreferenda, čert vezmi stranické zájmy, jde nám o kejhák (a to Špidlově vládě jde). Rázné koncepční tahy sice nejsou silnou stránkou Špidlovy vlády, ale pud sebezáchovy by ji mohl k takové novince dotlačit. Pro sociální demokracii by to bylo východisko z nouze - pryč od výsledků "referenda" - kdyby celá vládní koalice postavila svého společného kandidáta s tím, že Zeman a Bureš jsou pro koaliční partnery nepřijatelní.

Pokud by se tak stalo, mohl by Otakar Motejl skutečně realizovat myšlenku nadstranického prezidenta. Václav Havel se jí držel proklamativně, nikoli slovy, a svou neschopností udržet kontakt s hlavními politickými proudy zůstal svému úřadu mnoho dlužen. Otakar Motejl by mohl tento dluh rychle naradit - a zřejmě proto má, coby kandidát s potenciálem tajícím jak sněhová koule v pekle - takovou podporu médií.

Momentálně je však pravděpodobnější, že z politické tahanice vzejde prezident navýsost stranický. Navykli jsme si vnímat "nadstranického prezidenta" jako pozitivní hodnotu - aniž jsme ho v praxi poznali. Stranického prezidenta se tudíž bojíme jako neznámého strašáka. Třeba bychom se od něho dočkali pozitivního překvapení - třebas v podobě vyvětrání zatuchlého ovzduší předstírání něčeho, co nikdy nebylo.

RODINA A PŘÁTELÉ: Filmová klišé opět na scéně
Pamětníci dávných časů Neviditelného psa si možná vzpomenou na filmovou rubriku Hnidopich (skvělý Sid Páral) - a zde vyšel překlad Filmových klišé. Na Klišé jsem si vzpomněl v sobotu v biografu. Byl jsem s kamarády na thrilleru - dá se říci - Poslední loupež s Gene Hackmanem v hlavní roli. Je to bezva zábava, doporučuji. A ta Klišé?

To co Sid přeložil je seznam různých nesmyslů které se ve filmu objevují s důsledností lepší věci hodnou. Na příklad že při zastavování autu vždycky zakvílí gumy, i když zastavuje na písku nebo na trávě. Atd.

V tomhle filmu jsem si vybavil "klišé se zlatem" - v našem seznamu ho nemáme a přece se tolikrát vyskytuje! Kolikrát jsme viděli, jak někdo běží s kufrem plným zlata, jak má někdo po kapsách zlaté cihly... Tady je zlatá cihla v kapse taky, a pak je zde moc hezký detail, kdy Gene Hackman nastupuje do náklaďáčku s korbou naplněnou zlatem - a auto se pod vahou jeho těla, když došlápne na stupačku, pěkně zhoupne... Přitom zlato je tak děsně těžké, že - jak si kdosi z kamarádů vzpomněl - byla soutěž, že si může zlatou cihlu nechat, pokud ji uchopí prsty a zvedne... Nikdo to nedokáže!

Pak je taky hezké klišé "střelba na ulici": zde tedy v přístavu, střelba jak o Božím těle a nevzbudí to žádnou pozornost, nikdo nezavolá policajty, prostě - zlodějové po sobě střílí a jeden vyhraje. Hádejte kdo.

No a to poslední klišé: ve filmu už je dovoleno krást a vraždit, je to činnost navýsost sympatická, pokud se to dělá šikovně, a pokud zloděje hraje milý Gene Hackman, který se dovede tak mile usmívat.

PSÍ PŘÍHODY: Mocné puzení
Po těch létech soužití s Bartem jsem si v sobě vypěstoval doslova animální instinkty. Stal jsem se zvířetem, ano, stal jsem se psem - a čtu v knize přírody skoro tak dobře, jako Bart. Mám sice nohem horší čich (Darinu s Fanynkou nezvětřím na půl kilometru, což on dokáže bez problému), ale asi mám pozornější zrak a nedostatky čichu tedy kompenzuji.

Takže popíši situaci: pohybujeme se spolu v území za plotem zahrady hotelu Mövenpick, kam se málo kdo pouští, protože je to tam nevlídné, dá se říci i docela odporné. Ve vegetační sezóně sem není vidět z cesty, teď ano, protože listí leží na zemi a hnije.
Mezi keři vidím slečnu. Jde, stoupá do mírného kopečka, míří pod lanovku a jde k hotelu. Bart ji nevidí a čmuchá kolem sebe. Já ji vidím a klasifikuji ji jako "dámu se psem". Lidi kteří jdou se psem totiž chodí jinak než lidi bez psa, a to i v tom případě, kdy nemají psa na vodítku.

Barta jsem přivolal a připnul na vodítko. Holomek s e hned rozhlíží: Kde je ten pes? Kde je ten pes? Je jedlý? kaž mi ho, já ho sežeru!