ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zvláštní stav ducha
Během čtyřiadvaceti hodin někdo dvakrát narušil chod železnice v Praze. Nejdřív někdo natlačil na přejezd staré auto, pak to byla jakási petarda. Ministr Gross prohlásil, že to nemá se summitem nic společného. Bylo by divné, kdyby tvrdil něco jiného, protože slíbil, že se odporoučí, kdyby bezpečnostní opatření selhala. No a a narušení železniční dopravy by se selhání podobalo asi tak, jako se povodeň podobá záplavám (ale není to totéž, jak dnes už vědí lidé kteří se nechali pojistit).
Budiž, ať to byla klukovina, nebo "akt protestu" - rozmáhá se nálada, podporovaná částí médií, respektive určitým segmentem novinářské obce, že je prakticky vše dovoleno, aby "se upozornilo na nepravosti". Přičemž ten, který "upozorňuje", sám rozhoduje, co je nepravost. Takže kdyby dejme tomu vykolejil rychlík, upozorní na to, že NATO je zločinecká militaristická organizace atd.
Je to zvrácená myšlenka s dalekosáhlými důsledky. Legitimizuje terorismus, i ten "měkký" (petarda na kolejích", i ten tvrdý "sestřelené mrakodrapy". Formulace typu "nesouhlasím s terorismem, ale upozorňuje na ..." je fakticky stoprocentní podpora terorismu. Nikdy se nebudu zasazovat o umlčení těch, kteří takové zásady zastávají. Budu jen upozorňovat na to, že jde o zvláštní stav ducha, který je přesvědčen o své unikátní pravdě a staví ji nad zákon i nad (zdánlivě obyčejnou) slušnost.

Summit zítra začne
V úterý večer přiletěl do Prahy americký prezident George Bush a s ním sedm set členů doprovodu. Během středy přiletí na summit NATO další potentáti a potentátky, Prahou budou projíždět dokonce dvě kolony amerického prezidenta, jedna opravdová a jedna jakoby, tedy falešná a nikdo nebude vědět, která je která. Až do půlnoci 22. listopadu bude uzavřena část magistrály kolem Kongresového centra, okolí Hradu a další oblasti Prahy. Když byla korunovace Václava II., domy v Praze byly potaženy suknem a z kašen prýštilo víno k veřejnému použití. I v pohádkách vzpomínka na tu slávu zůstala! Byly to idylické doby. Nám zůstane vzpomínka jen na uzavřené sešněrované město. Jen jedno opatření by mohlo ten dojem napravit: kdyby po půlnoci 22. vypuklo obecné veselí na ulicích uvolněného města. Třeba bychom, mohli dorazit to pití, které potentáti a potentátky nestačí zvládnout, co říkáte, je to tak špatný nápad?

RODINA A PŘÁTELÉ: Zítra to vypukne
Zítra je čtvrtek a to začne zasedání NATO. Ponurý karneval v ulicích? zatím to tak nevypadá. Dokonce se mi zdá, že přinejmenším doprava je klidnější než jindy. V pondělí odpoledne jsem jel na Vinohrady a pak metrem na Kavčí hory - a tak volné tramvaje jsem od dob povodní nezažil. Taky těch aut jako by ubylo.
Tedy... soudím, že kdo může, měl by automobil odsunout z centra. Bylo by dobře vědět, že havarijní pojištění se nevztahuje na akt vandalismu. Ani nemůže - to by bylo jednoduché - kdo by chtěl vysosat pojistku z pojišťovny, chvilku by skákal po kapotě a měl by vyděláno.

Scénka z předsummitové Prahy: skupina policajtů pátrá v Senovážné ulici v mapě. Vzhledem k tomu, že mají stanoviště v Hybernské, ztratili se brzo (vysvětlení pro ne-pražské: je to za rohem). Ne, neberte to jako výsměch, jen konstatování. Před dvěma lety přijeli venkovští policajti taky na výpomoc do Prahy. Mnozí s nich se vrátili zbití, s polámanými žebry. Bez výstroje byli vystaveni kamenování. Ostatně soudím, že hození kamenem by mělo být kvalifikováno stejně jako bodnutí nožem. Kámen je stejně smrtelná zbraň jako nůž, konec konců. Kain zabil Abela právě kamenem, a to byla první vražda v lidských dějinách. To jen se jaksi stalo zvykem - nahlížet na kamenování jako na nevinnou dětskou hříčku.

Už se taky objevily "summitové výlohy" - tedy výkladní skříně obložené dřevěnými deskami. No a taky jsem odpoledne viděl na stanici metra Muzeum perlustraci skupiny mladíků, stáli u stěny, ruce opřené o zeď, nohy rozkročené, buď jak buď, měl jsem z toho stísněný pocit a bylo mi líto, že to musí být.
Ale budiž, ve srovnání s tím, co se stalo v srpnu, pár vandalů nemůže Praze nijak zvlášť ublížit. Hlavně aby se nestalo něco horšího, aby se do věci neobuli profesionálové zkázy. Shromáždění padesátky hlav států, to je pro ně pokušení, jaké se hned tak nevidí. Přinejmenším v Praze k něčemu byť vzdáleně podobnému nedošlo nikdy v její historii.

PSÍ PŘÍHODY: Sloup vzdálené touhy
V pondělí jsem tu psal o tom, jak vnikl nepřátelský a naveskrz jedlý kocour na naši zahradu a rozvaloval se na pergole - dva a půl metru nad Bartovou hlavou. Bart nezaštěkal - jen si úporně přál, aby mu narostla křídla a on mohl vzlétnout jako bájný kůň Pegas. K čemuž nedošlo.

Uplynuly dva dny od té příhody. Bart, kdykoli kluše pod pergolou, neopomene se zastavit. Vzhlédne a pozorně si prohlíží prostor nad sebou. Není tam ta bestie? Nevyvaluje se tam nepřítel? Neposmívá se - z bezpečné výše - pánovi zahrady?

Kocour tam není a asi sotva kdy ještě bude. Pergola je mnohem starší, než Bart sám, stavěl jsem ji možná před dvaceti lety. A nikdy za tu dobu, pokud jsem byl svědkem, se na ní nevyvaloval žádný kocour. Neměl k tomu důvod - je to pergola určená k podpoře popínavých růží a větví jalovce. Slunce na ni nesvítí a kocouři, jak známo, se rádi vyvalují na sluníčku. Čert ví, co onoho kocoura v neděli přivedlo na naši pergolu. Třeba tam zabloudil jakousi prapodivnou náhodou. A Bartovi unikl elegantně, jak to kocouři dovedou.
Jen z jeho paměti neunikl. V ní vězí, pevně vkořeněn. V paměti je to, čemu se říká "obraz nepřítele".
A soudě podle pevného a odhodlaného Bartova pohledu,je ten obraz vymalován v pořádně živých barvách.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI