Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.

15.11. 2002,

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Lukašenko zuří a tady bude tma
Běloruský diktátor Lukašenko nám vyhrožuje - to je asi nejzajímavější zpráva z dnešního tisku. Pokud nedostane vízum, aby se mohl příští týden účastnit zasedání NATO, zaplaví nás - a další evropské státy - ilegálními uprchlíky a drogami. Jestli měl někdo pochybnosti o móresech tohoto pána, musí je teď ztratit. A taky o jeho soudnosti: copak si pan Lukašenko opravdu představuje, že takováhle nota platí? Je to věru zajímavé, že v danou dobu se ve světě najde vždycky pestrá a početná čeládka takových týpků, jako je pan Lukašenko. Některým se podaří zmizet ze scény včas a dožijí někde na Floridě v luxusní vile ve zlatém vyhnanství, někteří skončí hůř, jako třeba Nicolae Ceacescu neblahé paměti. Nějaký čásek ale otravují vzduch. Uvidíme, jak dlouho to vydrží panu Lukašenkovi.

Strašení před summitem
V Ostravě chytili chlapíky, kteří se bavili zhášením elektriky. Aby nám nezhasli summit! I to se samozřejmě může stát. Věřím, že je Kongresové centrum chráněné agregáty, vždyť ho původně stavěli komunisté a plány načrtl vojenský projektový ústav. Donáška z informovaných kruhů: starosti dělá fakt, že v bezprostřední blízkosti KC působí bordel. Tedy chápejte, nevěstinec neboli hampýz. Kdyby byl americkým prezidentem stále ještě Clinton, mohl by tam zaskočit na stáž, kdežto Bush je asi přísnějších mravů. Nevím, jak nakonec s hampýzem naloží. Hlavně, aby nebyl bordel uvnitř centra.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jeďte do Zličína, uvidíte něco krásného
Jeďte do Zličína, uvidíte něco krásného... Čtete a říkáte si, ten chlap se zbláznil. Ve Zličíně je nákupní středisko, co krásného by tma mohlo být? A přece je.
Poslední nákupní komplex se jmenuje Metropol nebo Metropolis nebo tak nějak - jeho součástí je ten ElectroWorld, před kterým se lidi poprali, aby si mohli koupit ledničku. No a uvnitř je fontána, kterou stojí za to vidět - mimochodem, do střediska se dá jet i metrem, konečná stanice Zličín, projde se podchodem pod silnicí a už jste tam, kousíček od fontány.

Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Na úrovni dlažby tam ve dvoraně spatříte kruh z černého kamene, asi tak osm metrů v průměru. Po obvodě má mohutné nerezové prstence. Uprostřed kruhu je kruhová prohlubeň, vystlaná jakousi černou plastickou hmotou - je to něco jako mech. A v geometrickém středu trčí tryska.
Z prstenců tryská voda, taktéž z trysky, ovšem, vše je programováno, takže voda doslova tančí. A navíc, všechny trysky, ta hlavní i vedlejší,umístěné v prstencích, jsou nějak podivuhodně konstruovány, takže sloupec vody je absolutně přesný - zejména ta voda tryskající z prstenců po obvodu. Dvorana je stavěna už s ohledem na fontánu. Někdy pouštějí fontánu bez hudby, když jsem tam byl já, měli pohyb vody sladěný se Smetanovou Vltavou. Lidi tam užasle zírali a není divu - tohle se skutečně musí vidět. Věřte, fontána stojí za putování do Zličína, a ve středisku si pak nemusíte koupit ani pytlík karamel.

PSÍ PŘÍHODY: Rupne? Nerupne?
Někdy si při ranní procházce pochvaluji, že je nedopsáno, tedy, že nikde v dohledu není žádný jedlý pes. V posledním týdnu mám pocit opačný, psů je... jak psů.

Dnes jsme dokonce s Bartem potkali jednoho z úhlavních nepřátel, totiž Broka.

Oba měli košíky. Bart byl na vodítku, Brok běžel volně. Viděli se už z dálky. Od jara vodím Barta na vodítku častěji, prakticky pořád, a obstaral jsem si naviják, s inzerovanou odolností vůči tahu 60 kg (to Bart zdaleka nemá, ovšem jako živá váha, kdežto v tahu... těžko říct). Hned jsem začal ručkovat, abych natáhl vodítko do navijákové krabice a abych dosáhl na stahovací řetěz.

Brok už taky není žádný mladík, je to hezkých pár let, kdy si oba - velmi mladí psi - vzájemně vyřizovali názory.
Spatřil Barta a začal štěkat, Bart nadávky opětoval. Brok k nám běžel obloukem, dá se říci v jakési spirále. Kdyby kolem nás byl kruh, nejdříve klusal ve směru tečny a jakmile se kruhu dotkl, choval se jako meteor po vstupu do zemské atmosféry.
A já ručkoval a ručkoval.
Nebyla to snadná práce. Hlavně jsem si říkal: rupneš? Nerupneš? Vše se odehrával na plácku před Blaženkou, v místech kde v půl osmé chodí spousta lidí, do práce, děti klusají do školy, důchodci jdou nakupovat....
Rupneš? Nerupneš? Už několikrát mě vodítko pěkně zklamalo...
Neruplo. Dosáhl jsem na řetěz a pevně ho uchopil, Barta zvedl a vlekl, sípajícího, pryč.
Brok odběhl, přesvědčen o svém vítězství.
Jsem ten poslední, kdo by mu ho chtěl vymlouvat.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI