Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.

14.11. 2002,

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: A máme to za pár... let
Tak to na vojně nechodí. Za pár, to znamená za pár dní, za sto dní, vojáci stříhají metr a ten poslední decimetr zdobí a malují na něj a ústřižky pak rituálně pálí, tak aspoň se to dělalo za mých časů.
Teď to má celá armáda založená na povinných odvodech za pár let: v roce 2006 by měla být armáda plně profesionální a mladíci by od toho roku neměli chodit na vojnu.
Což znamená, že mladí muži kteří budou rukovat v roce 2003, 2004 a 2005 se budou cítit poněkud zvláštně. Za stávající situace se každý mladý muž asi cítí zvláštně, když rukuje do tupé, hloupé a evidentně zbytečné armády, zbytečné proto, že je očividně k ničemu. A když bude mít před očima datum 2006 a řekne si - stačilo pár let marodit nebo švindlovat nebo uhýbat nebo chytračit...
To bude marodérů a švindlířů...
Možná, že by se na tom dal založit nějaký výběrový systém. Mladí muži, kteří by prokázali největší důvtip v prchání před odvodem, by... co s nimi?
Nevím, k jaké lidské činnosti se taková dovednost hodí nejlépe. V menší či menší míře ji ovládáme všichni a získali jsme díky ní menší či větší výhody, ovšem, sumárně vzato, spíš to vede k lajdáctví a lemplovství, než k něčemu užitečnému.

Tak dost. Dobrou věc nebudu poplivávat. Je dobře, že armáda bude od roku 2006 profesionální. Mládencům, kteří vojákům v mezidobí padnou do pařátů, mohu dát jedinou útěchu: do smrti budou mít o čem vyprávět, o debilních a zabedněných lampasácích. To je oblíbené konverzační téma mužské populace. Od roku 2006 sice zůstanou debilní lampasáci, ovšem ten, kdo se dá nalejt na vojnu, nebude mít právo si stěžovat - udělal to dobrovolně.
Což, jak uznávám, je slabá útěcha. Takže nezbývá než jediná rada: prchejte, chlapci, prchejte.

RODINA A PŘÁTELÉ: To mohlo dopadnout sakra blbě
To co popíšu se stalo už před pár dny. A mohlo to dopadnout tak, jak uvedeno v titulku.
Čekám na zelenou na křižovatce ulic Radlická a Ostrovského. Auta přijížděla po Radlické od Strahovského tunelu a zahýbala doleva do Ostrovského, tedy k autobusovému nádraží,Ženským domovům a dál k Nádražní. Přihnala se i avie - a jak tak zahýbá do prvého úhlu (vlevo, což je paradox), z korby jí spadlo šest pytlů nadepsaných JEMNÁ OMÍTKA.
Tak jsem si představil, že bych zrovna jel vedle ní na Sůze. Hezky se žertuje na téma "být pytlem praštěný", ovšem těch šest pytlů, to by byla praštěnost neslučující se s přežitím. Při troše smůly by se mohl zabít i člověk v autě, a auto by bylo rozbité každopádně.
Frajírek v Avii si ničeho nevšiml, jel dál a ještě jsem ho pozoroval, jak zahýbá kolem Ženských domovů doprava, asi pytle vezl nějak na Smíchovské nádraží.

Pikantní na tom všem bylo, že hned za ním jeli policajti.
Myslíte si, že jeden vystoupil, aby varoval řidiče a že policajt za volantem se rozjel za Avií?
Nemyslíte si to, protože nejste padlí na hlavu. Policajti mají jiné starosti.
Například permanentně stojí na spojce mezi místem kterému se říká Bílý beránek a nákupním střediskem Zličín. Tato spojka je z nepochopitelných důvodů průjezdná od Bílého beránku nahoru, ale už ne zpátky, což těžko koho napadne. Smysl to má ten, že se tam kvůli nesmyslné kravině dobře vybírají pokuty.
Což se děje.
Ale starat se o nebezpečí, které spadlo z nebe... tedy z korby na křižovatku?

PSÍ PŘÍHODY: Tajemství čínského hrnce
Je to skutečně moc šikovné zařízení. Hrnec 30 cm v průměru, 25 cm na výšku. Uvnitř je elektrická výtopna, jak bych tak řekl. Nasypete rýži, zalejete vodou, zaklapnete víko, šňůru dáte do zásuvky a stlačíte vypínač dolů.
Rýže se brzy začne vařit - a hrnec pozná že je uvařena, načež ten vypínač skočí do udržovací polohy. No a pak se ta rýže jen přihřívá a vydrží celý den teplá a kdykoli otevřete víko, dýchne na vás pára a můžete naběračkou bagrovat.

Bartovi mixujeme do Propeska někdy nakrájený chléb, někdy rýži.
V poslední době se nějak začal ofrňovat. Na pár dní jsem rýži vynechal a pak jsem se rozhodl, že rýžové prázdniny by měly mít své limity.A spustil jsem čínské rýžové čarování v zázračném hrnci - k jehož přednostem patří i to, že není běžně k dostání a málokdo ho tudíž vlastní.

Večer přišel domů David a ptal se, co a jak s Bartem.
"Dostane dnes rýži," oznámil jsem mu.
David se šel podívat do kuchyně. Za chvilku vyšel ven.
"Nedostane."
"Jak to?"
"Nenalil jsi do hrnce vodu."
Bart asi nerad praženou rýži. Ale víte, že se ta rýže nespálila, natož aby shořela? Ten zázračný čínský hrnec nějak poznal, že... jsem kuchař poněkud roztržitý.
Je to opravdu skvělý hrnec, kdyby jeho vařicí inteligence a moje vařicí inteligence se daly dohromady a zprůměrovaly se, vznikl by jeden obyčejný hrnec a obyčejný kuchař.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI