Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.

12.11. 2002,

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Východní Čechy bez topení
Hradec Králové, Pardubice a Chrudim se pořád ještě tetelí. Nefunguje topení, postihlo to přes sto tisíc lidí! Je to technologická katastrofa - střecha spadla na kotle vyrábějící teplo pro dálkové topení. Zvláštní druh řírodní katastrofy... Dovedeme si představit povodeň, někteří z nás až moc dobře. Dovedeme si představit následky větrné smrště. Tohle ale je katastrofa jiného druhu. Práce na nápravě postupují pomalu. Aspoň někteří z postižených se - aspoň - na pár hodin dnes hřejí a zítra se s nimi vystřídají jiní postižení. Elektrárna Opatovice už uvažuje o odsškodnění - jedno je jisté: nebude proplácet elektrické přímotopy. Ale to by mohla, nemyslíte? Tím spíš, že lidé v nich budou pálit elektriku, kterou ona sama vyrobí...

RODINA A PŘÁTELÉ: Opravovací neděle (2)
Zkraje mi dovolte něco osvěty. Vím, že to víte, ale nevím, jestli tomu doopravdy věříte: zimní pneumatiky nejsou reklamní trik výrobců automobilových gum. Jejich podstata netkví v hrubosti vzorku, ale v měkkosti materiálu. V teplotách od +10 dolů jsou měkčí a přilnavější, než pneumatiky letní. A skutečně se na kluzku a ve sněhu podstatně líp chovají a chybuje každý, kdo šetří a nekoupí si je - oprava je mnohem dražší, o zdraví či dokonce o životě ani nemluvme, konec besipání.

Takže pneumatiky. Už na minulou sezónu jsem se připravil, protože jsem si k pneumatikám (ty už jsem měl) koupil i ráfky, abych si mohl gumy vyměnit na dvorku sám. Jenže ony potvory přirezly a za boha živého jsem je nedokázal sundat! Odvezl jsem je do servisu v naději, že tam budou mít nějakou speciální metodu, nějaký přístroj, stahovák či co.
Přístroj se jmenoval desetikilová palice. Auto vyheverovali a bum, jedna pneumatika šla dolů, druhá, třetí, čtvrtá...
A letos?
Vyheveroval jsem auto na patentním nůžkovém heveru. Povolil matky. Zabral. Pneumatika šla dolů. Zabral jsem za druhou. Nešla.
"Tak dobře, pneumatiko!" řekl jsem významně a odešel jsem don garáže. Kupodivu jsem hned našel desetikilové kladivo.
Auto jsem raději vypodložil, protože v tom servisu mají hever poněkud jiné konstrukce, než je tahle kovová skládací šamrlička...
Zkusmo jsem ještě jednou zabral rukama - a kolo se pustilo!
Šlo to po dobrém, pod tlakem jemné hrozby. Jako v života.

PSÍ PŘÍHODY: To nebyl pes, byla to...
V neděli jsem se byl podívat na hřbitově na Vyšehradě, postarat se o hrob rodičů a tak podobně. Zpátky jsem si udělal procházku po šancích. A najednou kolem mě frrr... maličký pejsek, chlupatý, plavé barvy. Ovšem pádil tak rychle, že se barva skoro ani nedala postřehnout.
Ušel jsem několik kroků a pejsek běžel nemenší rychlostí zpátky.
A pak zase na druhou stranu.
Zpoza rohu vyšel pán, který zřejmě k pejskovi patřil.
"Prosím vás, co to je za rasu?" ptal se mě.
"To je tryskomyš," odpověděl ten pán.
Tryskomyš mě nadchla. Napadlo mě, jak asi by se vůči tryskomyši choval Bart. Velikostí byla hluboce pod prahem jeho zájmu, ovšem ten kmitavý pohyb by neušel jeho pozornosti. Bart není běhací, milostně-atletické výzvy fenky Bonnie okázale ignoruje, a Bonnie je při veškeré své mrštnosti oproti tryskomyšovi učiněný lenochod!

Z druhé strany se blížila rodinka s dvěma psíky.
Pán zavolal tryskomyš a popadl ji do náruče.
Tryskomyš prskala a vřískala.
Je to asi pěkný pošuk, ten tryskomyš.
Copak asi žere?
Moc by mě zajímalo, jestli ho krmí naturalem pětadevadesátku, nebo jestli potřebuje 98 oktanů.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI