ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Přípravy před summitem - 10 kg betónu
Policejní přípravy na nastávající sněmování NATO Praze je provázeno uštěpačnými poznámkami - hodně se jich vyrojí po dnešku. Dnes dopoledne totiž policisté trénovali v Milovicích pouliční boje. Jedni byli hodní, tedy policajti převlečení za policajty, druzí zlí - policajti převlečení za demonstranty. Muselo to být náramné, když zlý policajt hodil na hodné policejní auto desetikilový kus betónu! Dnes v novinách se taky píše, že italští výtržníci z organizace Ya basta se znovu chystají k nám na návštěvu. Už předloni se naše policie je pokusila zastavit na hranicích, ale na nátlak italské ambasády je opustila. Moc by mě zajímalo, jestli naše vláda tenkrát poslala Italům účet za to, co všechno italští občané v Praze nakradli a rozmlátili - například rozkradli ubytovací zařízení a z molitanových matrací si udělali brnění. Ya basta, mělo by se jim říct.

Taky mě napadá... kolem narychlo pečeného zákona o pobytu amerického letectva na českém nebi. Taky hodně uštěpačností, ani já jsem nezůstal stranou. Třeba je ale za tím "pozdním procitnutím" naší vlády hluboká moudrost. Kdyby totiž ten úmysl oznámila na jaře, každý druhý rozumbrada by spustil povyk o cizáckých křídlech na českém nebi a do toho by přišly volby a bušení se v prsa. Ano, připadá mi tato hypotéza velmi pravděpodobná, že to prodlení bylo záměrné. Aspoň je pokoj, ten formální zákon se schválí, jako když se uhlí sype do sklepa. Jen mi připadá silně pochybené ba pokrytecké ono pohoršování se ze strany ODS, jak to, že s návrhem přišla vláda tak pozdě. Copak, pánové z ODS, nemáte v parlamentě svoje poslance a nemáte branného pana Nečase, kterého to mohlo napadnout - dejme tomu - v březnu, že nám na nebi visí čtyři vypelichané migy, vhodné tak ke spadnutí, přejme pilotům včasnou katapultáž? U podávání zákonů je opoziční poslanectvo stejně blízko jako vládní poslanectvo, takže nemá co protistraně vyčítat.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem pochodil u Vietnamců
Včera jsem tu vyprávěl, jak jsem si usmyslel koupit si slipy a nabízelo mi jedny od Kleina za sedm set osmdesát korun. Aby mi bylo rozuměno, nejsem šetřílek a svrchník co nosím, jakož i zimník jsem si koupil na Regent street v Londýně, na příklad. Ale podobně jako Porthos (příběh s bandalírem ve Třech mušketýrech) mi méně záleží na tom, co není vidět. S tím šetřílkovstvím - vybavuju si příhodu s panem, říkejme mu Elegán. Vždycky si potrpěl na vzhled a po létech jsme ho potkal a už z dálky mi byl nápadný. Co se to s ním stalo? Co to má na sobě za sako? To bude nejspíš za tři stovky ze second handu! Pan Elegán se zastavil. Pochválil jsem mu sako. Zářil.
"Jestlipak byste uhodl, kolik mě stálo?"
"No," řekl jsem, "tak osum tisíc."
"Je ze sekáče a stálo tři stovky!"

Zpátky ke slipům. Po zkušenostech se spoďáry za osum kilo jsem si usmyslel navštívit vietnamskou tržnici u nás pod kopcem, naproti autobusovému nádraží. Vnořil jsem se příšeří obchůdku, až jsem nalezl stánek s prádlem.
"Máte spoďáry?" oslovil jsem vietnamskou prodavačku.
"Máme."
"A máte velikost... NA MĚ?"
"Máme."
"A kolik stojej?"
"Pět za stovku."
Tak na to jsem slyšel.
"Tak to beru!"
"Nechcete dva balíky, pane?"
Nechtěl jsem. Koupil jsem balíček s pěti slipy. Večer jsem se chlubil úspěchem mému synovi Davidovi. Podezíravě si je prohlížel.
"Budou ti?"
"Jsou XL."
"No jo, ale vietnamský XL!"
Ale ukázalo se, že jsou elastické a teď co píši tyto řádky mám první ze série na sobě. Jsem zvědav, v čem je zrada, proč stojí jenom dvacku. Třeba se hned rozpadnou, v horším případě se rozpadne to, co je pod nimi. V jednom i druhém případě podám zprávu.

PSÍ PŘÍHODY: Jako vyléčený alkoholik
Jako každý rok si říkám, že letos se urodilo listí víc než kdykoli před tím, snad je to i pravda, stromy jsou větší a tudíž celkem logicky na delších větvích musí být více listí. Snažím se zahradu udržovat čistou průběžně - to znamená: nehodlám dávat do hrabání celé srdce, dokud ještě je nějaké listí na stromech. Teď už ale není výmluv, které by mne samotného mohly oklamat. Listí je dole, na zemi, vítr je zafoukal do spletitých větví kleče a tisů a mně nezbývá než ho vyhrabat.

Barta hrabání magicky přitahuje. Štěkání na hrábě má jako svoji hlavní vášeň, pokud není po ruce, tedy po hubě, například pošťačka, na tu se štěká líp. Mě to štěkání do určité míry baví a navíc, říkám si - nějakou radost ten pes na světě mít musí.
Nedá se to ale vydržet dlouho. Pak nastává další fáze: na Barta řvu - a to ho baví ještě víc. Ve fázi třetí ho zaháním do vyhnanství - do druhé části zahrady, oddělené plůtkem. Bart se nechá bez odporu vyhodit a pak stojí dojemně u plůtku a mlčky mě z dálky pozoruju, jak hrabu.
Po deseti minutách se slituju a pustím ho. Bart ví, čím se provinil. Je rozhodnutí jít do sebe a nebudit znovu moji nelibost. Běhá po zahradě a hledí si svého, čmuchá, pokukuje skrz vrátka,jestli už nejde pošťačka. Je jako abstinující vyléčený alkoholik. Koutkem oka mě pozoruje. Pak přiběhne a udělá jedno ledabylé "haf". Pro jednou se přece nebude pán zlobit. "Haf, haf," dá si dva panáky, to přece dospělého psa nezkosí. A už je v tom až po uši a štěká a štěká a doráží... až ho zase odvedu ke Skálovi, tedy - až ho vyhodím za plůtek. Děsná věc, tyhle posedlosti!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI