ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vítězství ODS - první dojmy
ODS posílila svoji pozici v senátu, potvrdila svoji hegemonii ve velkých městech, vládní koalice ztratila v senátu většinu, bude nyní nucena milostně upírat zrak ke křeslům, na nichž budou dřepět nezávislí senátoři a senátoři z neparlamentních stran, a ti nedají svoji podporu jen tak. Taková jsou fakta a závěry z nich bezprostředně vyplývající.

Nastal čas k dalším úvahám, proč volby dopadly jak dopadly a jaké to bude mít důsledky.
Úvahy prvního typu budou značně spekulativní. Účast v druhém kolem byla třetinová, takže každý vítěz kterékoli politické orientace má fakticky podporu jen menšiny voličstva. Tím není zpochybněn jeho mandát - tím ale jsou automaticky zpochybněny úvahy snažící se usuzovat na posuny v myšlení společnosti.
Zvlášť kolem vítězství ODS se bude hodně spekulovat: je to pozitivní odpověď voličů na to, že se v této dosud strnulé straně hnuly ledy směrem ke změně, zvláště pak k odchodu Václava Klause, anebo naopak voliči podpořili profesora, který pořád ještě v čele stojí a ledy pod jeho nohama jsou sic popraskané, avšak dosud je voda neodnesla do politického zapomnění? Každý si může vybrat.
Jedno je však jisté - volby přispěly k tomu, co ODS potřebovala převelice, totiž k upevnění jejího sebevědomí. Sociální demokracie sedí ve vládní koalici na lopatě svých partnerů, zatímco s jinou lopatou opodál postává usměvavý bolševik Grebeníček, a v senátu sedí celá koalice na lopatě nezávislých - příliš mnoho lopat na to, aby jejich činností nevznikl jeden hrob! Z takové situace může ODS jen těžit a jistě bude hledět k nadcházejícímu kongresu s větším optimismem.

Na modrém nebi ale jsou mraky. Tak především - ODS získala jen 9 křesel v senátu a ne 10, což bylo číslo, které sama označila za minimální uspokojivé. Dále, osm křesel pro nezávislé a mimoparlamentní, to je hrozivé číslo nejen pro ODS, ale pro ostatní politické mastodonty, kteří mají zato, že karty jsou rozdány jednou pro vždy. A soudím, že v pondělí bude v novinách usměvavá fotografie bývalého studentského vůdce Martina Mejstříka, který porazil ODS kandidáta Petra Weisse o dvanáct procent (Vítězslav Vavroušek z ODS porazil na Olomoucku sociálního demokrata Karla Korytáře o 173 hlasy...). Weissovi nepomohl ani hlas Miloše Zemana! A nekalenou radost nemohou mít ani v komunálním prostředí - v Praze dostali 18 % Evropští demokraté Jana Kasla

Mejstříkovo vítězství je skutečnou senzací těchto voleb - v prvním kole měl míň než polovinu Weissových procent (29,93% ku 13,05%). Jakpak si asi bude Mejstřík v senátu počínat? V senátu asi nepůjde dělat nepolitickou politiku jinými prostředky, senát, to je prostě politika. A kdo nepřijme její hru, ocitne se v izolaci, taková je drsná skutečnost.

Ale to je téma pro komentáře v blízké budoucnosti.

RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě jeden vynález - volby bez účasti voličů
V pátek jsem se tu chlubil vynálezem peněženky připínací na nohu. Volby bez voličů jsme vymysleli společně s Ivanem Gentlemanem Strakou. Než se k tomu dostanu, ještě krátce o té peněžence. Jde o pouzdro, které by se připínalo na kotník - jako prostředek proti kapsářům v tramvaji a autobusu (i jinde). Těžko by se kapsář plazil po čtyřech a ohmatával lidem nohavice! Jeden čtenář mi napsal, že jsem objevil Ameriku, protože se prý taková pouzdra běžně prodávají. Možná se prodávají, ale ne běžně - ptal jsem se ve dvou turisticko-výletnicko-horolezeckých outdoor style obchodech a nedívali se tam na mě jako na pokusníka, ale jako na cvoka.

Gentleman vlevo, Aston vpravo uzavírají historickou volební dohodu na refýži tramvaje na křižovatce Anděl v Praze 5.

PSÍ PŘÍHODY: Jsou to staří válečníci
Hned před vrátky se Bart popral. Proběhlo to ale jindy, než dříve probíhávalo.
Soupeřem byl Max, tedy menší z obou jeho nepřátel (popral se v minulosti s oběma), byl to, dejme tomu - Minimax. Utkal se s ním před lety, na začátku zápasnické kariéry. Oba měli košík, a s jeho pánem jsme si řekli: ať se chvilku pošťuchujou, oni přijdou na to, jak spolu vycházet v dobrém a uzavřou trvalé přátelství. Tak nějak se to traduje - jen je nectem, ať si to vyříkaj, radívají zkušení stařešinové. Bart se pošťuchoval s Minimaxem dobře pět minut (možná kratší dobu, čas v takových chvílích plyne jinak i pro diváka), oba už skoro pletli nohama, jak byli vyčerpaní, ale pranice ne a ne nechat. Takže jsme je od sebe odtáhli dřív, než stačili uzavřít to trvalé přátelství a Bart pak spal deset hodin nepřetržitě.

Tentokrát měli oba zase košík. Vrhli se na sebe, zápasili - ale ne déle, než nějakých deset vteřin. Pak od sebe odskočili a obcházeli se a nevraživě na sebe hleděli.
Vykročili jsme s Minimaxovým pánem po obvyklé trase procházky. Psi šli za námi, bok po boku, přísně na sebe zahlíželi a našlapovali krátkými, cupitavými krůčky, jako koně když si vykračují v piruetách "španělské školy".
Povídali jsme si, že by se do sebe pustili v okamžiku, kdybychom jim sáhli po obojku. Jak to ukončit?
Rozloučil jsem se s tím pánem a zahnul jsem na cestu, která vede přes vrstevnice dolů, od Mövenpicku ke schodům podél zdi Bertramky. Netrvalo to ani půl minuty a Bart byl u mě, rozčilený a udýchaný.
"Dobře jsi to udělal," chválil jsem ho. "Dal jsi mu najevo, kdo je tady pán!"
Nepochybuju, že ve stejnou chvíli promlouval podobnými slovy můj pejskařský druh ke svému Minimaxovi.
Inu, jsou to staří psi. Že se zachovali moudře? Co vás nemá. Tak zvaná moudrost stáří není nic jiného, než nemohoucnost.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI