ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vítězství ODS - první dojmy
ODS posílila svoji pozici v senátu, potvrdila svoji hegemonii ve velkých městech, vládní koalice ztratila v senátu většinu, bude nyní nucena milostně upírat zrak ke křeslům, na nichž budou dřepět nezávislí senátoři a senátoři z neparlamentních stran, a ti nedají svoji podporu jen tak. Taková jsou fakta a závěry z nich bezprostředně vyplývající.

Nastal čas k dalším úvahám, proč volby dopadly jak dopadly a jaké to bude mít důsledky.
Úvahy prvního typu budou značně spekulativní. Účast v druhém kolem byla třetinová, takže každý vítěz kterékoli politické orientace má fakticky podporu jen menšiny voličstva. Tím není zpochybněn jeho mandát - tím ale jsou automaticky zpochybněny úvahy snažící se usuzovat na posuny v myšlení společnosti.
Zvlášť kolem vítězství ODS se bude hodně spekulovat: je to pozitivní odpověď voličů na to, že se v této dosud strnulé straně hnuly ledy směrem ke změně, zvláště pak k odchodu Václava Klause, anebo naopak voliči podpořili profesora, který pořád ještě v čele stojí a ledy pod jeho nohama jsou sic popraskané, avšak dosud je voda neodnesla do politického zapomnění? Každý si může vybrat.
Jedno je však jisté - volby přispěly k tomu, co ODS potřebovala převelice, totiž k upevnění jejího sebevědomí. Sociální demokracie sedí ve vládní koalici na lopatě svých partnerů, zatímco s jinou lopatou opodál postává usměvavý bolševik Grebeníček, a v senátu sedí celá koalice na lopatě nezávislých - příliš mnoho lopat na to, aby jejich činností nevznikl jeden hrob! Z takové situace může ODS jen těžit a jistě bude hledět k nadcházejícímu kongresu s větším optimismem.

Na modrém nebi ale jsou mraky. Tak především - ODS získala jen 9 křesel v senátu a ne 10, což bylo číslo, které sama označila za minimální uspokojivé. Dále, osm křesel pro nezávislé a mimoparlamentní, to je hrozivé číslo nejen pro ODS, ale pro ostatní politické mastodonty, kteří mají zato, že karty jsou rozdány jednou pro vždy. A soudím, že v pondělí bude v novinách usměvavá fotografie bývalého studentského vůdce Martina Mejstříka, který porazil ODS kandidáta Petra Weisse o dvanáct procent (Vítězslav Vavroušek z ODS porazil na Olomoucku sociálního demokrata Karla Korytáře o 173 hlasy...). Weissovi nepomohl ani hlas Miloše Zemana! A nekalenou radost nemohou mít ani v komunálním prostředí - v Praze dostali 18 % Evropští demokraté Jana Kasla

Mejstříkovo vítězství je skutečnou senzací těchto voleb - v prvním kole měl míň než polovinu Weissových procent (29,93% ku 13,05%). Jakpak si asi bude Mejstřík v senátu počínat? V senátu asi nepůjde dělat nepolitickou politiku jinými prostředky, senát, to je prostě politika. A kdo nepřijme její hru, ocitne se v izolaci, taková je drsná skutečnost.

Ale to je téma pro komentáře v blízké budoucnosti.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zas jeden vynález, který si nedám patentovat
Nedal jsem si patentovat nic, nenávidím papírování, a co jiného patent je, než papír na nápad? I když, pravda, jsem byl blízko, když jsem dokonce byl s patenťákem v jednání stran pomůcky, umožňující označení zmačkaného tramvajového lístku ve cvakátku: byla t destička stejného formátu a malé tloušťky, ano, tak prosté, to je. Popis internetu mám v románu Měsíc mého života.

A teď ten poslední vynález.
Jel jsem včera s jednou paní ze sousedství v tramvaji, jak se patří nasardinkováni, a povídali si, jak se všude po tramvajích a autobusech děsně krade. Dal jsem k lepšímu, jak se mi jeden vykuk pokusil ukrást mobil (popisoval jsem tu zde na Psu). A tu mě osvítil duch Inspirace:
Kdybychom peněženku nenosili v náprsní kapse, ani v zadní kapse kalhot, ani v kabelce, ani vzadu v kapse kalhot - kdybychom ji měli připnutou na noze, na kotníku! Existují na př. pouzdra na rezervní pistoli, viděli jsme takové pouzdro ve filmu Francouzská spojka, mimo jiné. Vždyť tu peněženku nepotřebujeme zas tak moc často. Ukradnou nám ji kapsáři, kteří se kolem nás nenápadně ometají a šup, ruka šátralka a peněženku vytáhnou a předají pětiletému učedníkovi a ten s ní upaluje pryč.
Jenže, že by kapsář lezl po čtyřech tramvají a osahával lidem lejtka? To je vysoce nepravděpodobné.
Tohle jsem té paní povídal a všiml jsem si, jak se lidé kolem shovívavě usmívají.
To když Archimédes vykládal sousedce o tom, že těleso ponořené do kapaliny atd., to bylo jistě taky hodně smíchu!
Pravda, mezi mnou a Archimédem byl velký rozdíl, já v té tramvaji jel oblečený, nevylezl jsem zrovna z vany.

PSÍ PŘÍHODY: Divné zvuky z vedlejší místnosti
Divným zvukům ve vedlejší místnosti je třeba věnovat pozornost. Zvlášť, když je v té místnosti Bart.
Někdy se ozývají silně, až úpěnlivě - jako když Bart například zaleze do místnosti která má dveře dovnitř a neumí se dostat ven. Mám někdy pokušení Barta trochu podusit, a taky vyzkoušet, jestli přijde na to, jak si dveře otevřít, ale jistě věříte, že pokušení netrvá nikdy dlouho.
Dnes byly ty zvuky jiné. Ozývaly se jaksi z nitra zavřené místnosti. Napadlo mě, jestli tam něco nežere, jestli neokusuje skříň nebo tak něco - už léta podobnou nezdobu neprovedl!
Vrazil jsem dovnitř.
Bart chodil po místnosti na hlavě měl naražený koš na papír.
Netřepal hlavou, nedorážel na koš tlapou, nekvílel, neposkakoval, prostě chodil a na hlavě měl koš.
Sundal jsme mu ho.
"Co to vyvádíš, Barte?" káral jsem ho vlídně. "Jseš jako malej, chováš se jako štěně."
Užasle, ba pohoršeně se na mě podíval.
Proč mě vyrušuješ, pane? To nebyla žádná nehoda, to je moje oblíbená zábava!
No jo, to mě nenapadlo. Tak promiň, Barte....
Odešel jsem a opatrně zavřel dveře. Když jsem po pár minutách nakoukl dovnitř, Bart ležel na koberci a podřimoval, v bezpečné vzdálenosti od koše na papír.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI