ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Snad dovolíme Američanům chránit české nebe
Dnes začíná listopad, to je pro Pražany ne úplně všední zjištění: blíží se zasedání 46 hlav států a jiných potentátů 19 členských států NATO. Policisté i výtržníci se připravují jeden na druhého a Pražané přemýšlejí, jak do všechno přečkají bez ztráty kytičky nebo bez monokla pod okem. Ministr zahraničí Svoboda vyjednává s Američany vzdušnou ochranu. Po desetiletém úsilí se nám podařilo zlikvidovat vojenské letectvo do té míry, že nejsme schopni se chránit sami. Budou tedy zasedání NATO chránit Američané, nebo německá Luftwaffe? Mohli bychom hlavounům NATO navrhnout, aby zasedali v bezpečných krytech a bunkrech v pražském metru, ale po srpnových povodních by ten návrh nevypadal nejlíp. I když - z hlediska Pražana - třeba by ten návrh uspíšil opravu Metra, která zatím pokračuje tempem skandálně pomalým: hlavní úspěch - po třech měsících se podařilo z Florence odtáhnout dva utonulé vlaky do opravy! Vláda podá v tomto smyslu návrh zákona - aby Američané směli chránit české nebe místo neexistujícího českého letectva. Bude to pěklný úspěch, pokud zákon projde.

Malý přípodotek
Ze zrávm, opakuji: Okresní soud v Praze-východ definitivně rozhodl o nevině bývalého ředitele centra Štiřín Václava Hrubého, rozhodla o tom stejná soudkyně, která v době vlády zemanovsko-šloufovské kliky rozhodla o tom, že si Hrubý protiprávně vyplácel odměny; jde onoho Hrubého, který byl Zemanovými lidmi vydírán, aby vyrobil falešné důkazy ve prospěch tehdejšího ministra Jana Kavana. Za Zemana byl Hrubý vyhozen, profesně pronásledován, zbaven možnosti slušné obživy a navíc - opakuji stejnou soudkyní Marií Cimrovou - odsouzen pod záminkou údajné administrativí chyby, kterou nezavinil a ani nemohl ovlivnit. Nyní, kdy je "vše jasné" stejná soudkyně rozhodla opačně. Odborně se tomu říká nezávislost soudů.

Aston

RODINA A PŘÁTELÉ: Zas jeden vynález, který si nedám patentovat
Nedal jsem si patentovat nic, nenávidím papírování, a co jiného patent je, než papír na nápad? I když, pravda, jsem byl blízko, když jsem dokonce byl s patenťákem v jednání stran pomůcky, umožňující označení zmačkaného tramvajového lístku ve cvakátku: byla t destička stejného formátu a malé tloušťky, ano, tak prosté, to je. Popis internetu mám v románu Měsíc mého života.

A teď ten poslední vynález.
Jel jsem včera s jednou paní ze sousedství v tramvaji, jak se patří nasardinkováni, a povídali si, jak se všude po tramvajích a autobusech děsně krade. Dal jsem k lepšímu, jak se mi jeden vykuk pokusil ukrást mobil (popisoval jsem tu zde na Psu). A tu mě osvítil duch Inspirace:
Kdybychom peněženku nenosili v náprsní kapse, ani v zadní kapse kalhot, ani v kabelce, ani vzadu v kapse kalhot - kdybychom ji měli připnutou na noze, na kotníku! Existují na př. pouzdra na rezervní pistoli, viděli jsme takové pouzdro ve filmu Francouzská spojka, mimo jiné. Vždyť tu peněženku nepotřebujeme zas tak moc často. Ukradnou nám ji kapsáři, kteří se kolem nás nenápadně ometají a šup, ruka šátralka a peněženku vytáhnou a předají pětiletému učedníkovi a ten s ní upaluje pryč.
Jenže, že by kapsář lezl po čtyřech tramvají a osahával lidem lejtka? To je vysoce nepravděpodobné.
Tohle jsem té paní povídal a všiml jsem si, jak se lidé kolem shovívavě usmívají.
To když Archimédes vykládal sousedce o tom, že těleso ponořené do kapaliny atd., to bylo jistě taky hodně smíchu!
Pravda, mezi mnou a Archimédem byl velký rozdíl, já v té tramvaji jel oblečený, nevylezl jsem zrovna z vany.

PSÍ PŘÍHODY: Divné zvuky z vedlejší místnosti
Divným zvukům ve vedlejší místnosti je třeba věnovat pozornost. Zvlášť, když je v té místnosti Bart.
Někdy se ozývají silně, až úpěnlivě - jako když Bart například zaleze do místnosti která má dveře dovnitř a neumí se dostat ven. Mám někdy pokušení Barta trochu podusit, a taky vyzkoušet, jestli přijde na to, jak si dveře otevřít, ale jistě věříte, že pokušení netrvá nikdy dlouho.
Dnes byly ty zvuky jiné. Ozývaly se jaksi z nitra zavřené místnosti. Napadlo mě, jestli tam něco nežere, jestli neokusuje skříň nebo tak něco - už léta podobnou nezdobu neprovedl!
Vrazil jsem dovnitř.
Bart chodil po místnosti na hlavě měl naražený koš na papír.
Netřepal hlavou, nedorážel na koš tlapou, nekvílel, neposkakoval, prostě chodil a na hlavě měl koš.
Sundal jsme mu ho.
"Co to vyvádíš, Barte?" káral jsem ho vlídně. "Jseš jako malej, chováš se jako štěně."
Užasle, ba pohoršeně se na mě podíval.
Proč mě vyrušuješ, pane? To nebyla žádná nehoda, to je moje oblíbená zábava!
No jo, to mě nenapadlo. Tak promiň, Barte....
Odešel jsem a opatrně zavřel dveře. Když jsem po pár minutách nakoukl dovnitř, Bart ležel na koberci a podřimoval, v bezpečné vzdálenosti od koše na papír.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI