ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Volby do třetiny senátu v poločasu
Jasný výsledek přineslo první kolo senátních voleb jen v jediném případě: nadpoloviční většinu hlasů dostal a tudíž senátorem se stane Vladimír Železný, ředitel televize Nova, stanice zřetelně nadržující ODS a přirozeně též i Železnému.
Další jasný výsledek: lidí přišlo k volbám do senátu méně než předloni a mnohem méně než napoprvé, takže to bylo jakési negativní hlasování: voliči o senát nestojí. Řeči o tom, že "senát špatně vysvětluje svoje zásluhy" jsou komické. Ve věcech veřejné není třeba žádné zásluhy vysvětlovat, nevěřme na sílu slova. Senát je vnímán jako nadbytečná parazitní instituce zrozená z oportunismu a moc živá či neživá tento obraz nezvrátí. Ovšem, senát je, volby platí, noví senátoři do křesel usednou a to taky nikdo nezvrátí, protože je to v ústavě a změny ústavy může povolit mimo jiné zase jen senát a kapři si rybník nevypustí. Takže tohle taky nikdo nezvrátí.
Nyní nejasný výsledek. Nejvíce postupujících má ODS s 18, eventuálně 19 kandidáty. V jedenácti obvodech se utká s kandidáty sociální demokracie, jen ve dvou obvodech s komunisty a ve dvou s unií. Pro strany nebožky čtyřkoalice znamená první kolo voleb fiasko. Z toho je zřejmé, že Zemanův koncept "systému dvou stran" má jasnou odezvu ve veřejnosti: ČSSD a ODS jsou vnímány jako solidní, důvěryhodné podniky.
Další polojasný výsledek: teď, po volbách, se naskýtá jasná otázka vedená ke zbytkovým stranám čtyřkoaly, k Unii a k lidovcům. Otázka zní "s kým půjdete ?" Odpovědí je groteskní vykrucování, pokud to chceme charakterizovat zdvořile a opatrně, anebo opovrženíhodná zbabělost, kdybychom chtěli přitvrdit. Jedno i druhé vyplývá z jejich situace Smolíčka Pacholíčka vezoucího se na liščím vládním chvostu sociální demokracie. Oni by strašně rádi byli jaksi vpravo a postavili se proti rýsující se alianci sociálních demokratů a komunistů, ale co kdyby je liška z vládního chvostu setřásla, nebo aspoň se nelibě upšoukla? Je to vachrlatá pozice, vozit se na ohonu! Tím hůř, že nejapnými pozicemi si u voličů ještě více škodí, takže se na tom chvostu vezou stále níže... a níže... a níže...

Druhé kolo tedy bude napínavé a dá se čekat, že výsledek pozvedne nalomenou sebedůvěru ODS. Pokud ano, pak bude svědky debaty: stalo se tak proto, že Pan profesor oznámil odchod? Nebo navzdory tomu?

RODINA A PŘÁTELÉ: Státní svátek pod tlakem orkánu
Není nás moc, soukromníků, kteří vyvěšujeme státní vlajku. Nemrzí mě to - je to jistě věc každého z nás, zdali chce nějak dát najevo, že výroční den vzniku republiky pro něho něco znamená.

Nemyslím si, že moje fangličkářství republice nějak pomáhá. Že jdou lidé kolem baráku a řeknou si - no podívejme, tady krásně vlaje prápor, naše vlastenecké srdce buší v prudším rytmu... Ne, to je určitě neděje. Tím spíš, že ten můj prápor..

Kam ho vyvěsit? Když jsme před lety šel do železářství zakoupit konzoli pro vyvěšení praporu, podívali se na mě, jako kdybych po nich chtěl hák pro lovení velryb. Něco takového se prostě neprodává. Takže už před lety jsem problém vyřešil tak, že poutám žerď praporu k hromosvodu.

Takže - ve výsledku - je na střeše něco splihlého, hadrovitého...
To na Měsíci bylo kosmonautům líp, aspoň v tomto ohledu. Když tyčili vlajku, měla na horním okraji výztuhu, takže i ve vakuu a v šestině gravitace vypadala dobře...
Tak dobře, jako moje vlajka - letos - v orkánu! Připoutal jsem ji k hromosvodu lepicí páskou a podařilo se mi ji vyfotit skoro ve vodorovném stavu.
Zvláštní věc... tolika lidem v republice, i v celé Evropě, přinesl orkán problémy a dokonce i neštěstí. Státním symbolům se možná v takovém prostředí dobře daří.

PSÍ PŘÍHODY: Mizera nechce žrát!
Že Bart žere jak nezavřený, to je přírodní zákon. Tedy - nikdy se nestalo nic, co by svědčilo proti tomuto tvrzení. No a vida, najednou - už někdy v pátek večer se Bart začal ofrňovat.
To je v naší psí praxi nový jev: pes, a nechce žrát? Jenže on loudí u snídaně, oběda i večeři, a kdyby mi od huby upadla briketa, okamžitě by ji sežral! A v misce sežere maso a nechá stát zbytek rejže!
Z toho David usoudil, že je Bartova rejže nějaká divná.
Nejsem principiálně a předpojatě zaujat proti pojmům, jako je "divná rejže". Musí to ale být objektivně divná rejže, tedy - musí připadat mně stejně divná, jako Davidovi nebo Bartovi.
Nechal jsem tedy Davida čuchnout a Davidovi přišla normální. Očichal jsem ji já a neshledal jsem na ní nic nenormálního.
Jenomže ji Bart nechtěl žrát.
Napadlo mě hned to, co by asi napadlo každého: když ten padouch nechce žrát, ať nežere: necháme ho den, dva vyhladovět a pak se ukáže, že je hlad nejlepší kuchař! Do toho zavolala sousedka Miládka, že nám dala na stranu kus meruňkového koláče. Ať tedy si skáknem k plotu, že nám ho podá.
Ke kterémuž narovnání došlo, jak píše Jaroslav Hašek. Z koláče jsem měl radost, David taky a Bart jak by smet. Jenom ty meruňky mu, padouchovi, nejely.
Myslím, že to s ním není tak moc zlé.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI