ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Volby do třetiny senátu v poločasu
Jasný výsledek přineslo první kolo senátních voleb jen v jediném případě: nadpoloviční většinu hlasů dostal a tudíž senátorem se stane Vladimír Železný, ředitel televize Nova, stanice zřetelně nadržující ODS a přirozeně též i Železnému.
Další jasný výsledek: lidí přišlo k volbám do senátu méně než předloni a mnohem méně než napoprvé, takže to bylo jakési negativní hlasování: voliči o senát nestojí. Řeči o tom, že "senát špatně vysvětluje svoje zásluhy" jsou komické. Ve věcech veřejné není třeba žádné zásluhy vysvětlovat, nevěřme na sílu slova. Senát je vnímán jako nadbytečná parazitní instituce zrozená z oportunismu a moc živá či neživá tento obraz nezvrátí. Ovšem, senát je, volby platí, noví senátoři do křesel usednou a to taky nikdo nezvrátí, protože je to v ústavě a změny ústavy může povolit mimo jiné zase jen senát a kapři si rybník nevypustí. Takže tohle taky nikdo nezvrátí.
Nyní nejasný výsledek. Nejvíce postupujících má ODS s 18, eventuálně 19 kandidáty. V jedenácti obvodech se utká s kandidáty sociální demokracie, jen ve dvou obvodech s komunisty a ve dvou s unií. Pro strany nebožky čtyřkoalice znamená první kolo voleb fiasko. Z toho je zřejmé, že Zemanův koncept "systému dvou stran" má jasnou odezvu ve veřejnosti: ČSSD a ODS jsou vnímány jako solidní, důvěryhodné podniky.
Další polojasný výsledek: teď, po volbách, se naskýtá jasná otázka vedená ke zbytkovým stranám čtyřkoaly, k Unii a k lidovcům. Otázka zní "s kým půjdete ?" Odpovědí je groteskní vykrucování, pokud to chceme charakterizovat zdvořile a opatrně, anebo opovrženíhodná zbabělost, kdybychom chtěli přitvrdit. Jedno i druhé vyplývá z jejich situace Smolíčka Pacholíčka vezoucího se na liščím vládním chvostu sociální demokracie. Oni by strašně rádi byli jaksi vpravo a postavili se proti rýsující se alianci sociálních demokratů a komunistů, ale co kdyby je liška z vládního chvostu setřásla, nebo aspoň se nelibě upšoukla? Je to vachrlatá pozice, vozit se na ohonu! Tím hůř, že nejapnými pozicemi si u voličů ještě více škodí, takže se na tom chvostu vezou stále níže... a níže... a níže...

Druhé kolo tedy bude napínavé a dá se čekat, že výsledek pozvedne nalomenou sebedůvěru ODS. Pokud ano, pak bude svědky debaty: stalo se tak proto, že Pan profesor oznámil odchod? Nebo navzdory tomu?

RODINA A PŘÁTELÉ: Nádherně hladká plocha
Znáte prostranství uvnitř areálu budov Nové scény Národního divadla v Praze? Krásně ploché žulové desky...
Přiznám, že jsem si na Novou scénu nezvykl, že její fasáda sestavená z vypálených televizních obrazovek se mi dnes hnusí stejně, jako když to byla novostavba, že celkovou koncepci budov pokládám za stupidní i po dlouhých létech, jen jedno se tomu monstru upřít nedá: uvnitř je nádherně hladká kamenná plocha. Ještě za minulého režimu na té ploše jezdili kluci a holky na kolečkových bruslích a na prkýnkách. Mockrát se někdo pořádkumilovný pokoušel jim ježdění zakázat. Nikdy se to nepodařilo. Dnes, když jsem tudy večer šel, tu skupinka kluků jezdila na akrobatických jízdních kolech. Žádné velké výkony (před lety jsem pozoroval podobnou skupinku na prostranství v Les Halles v Paříži, to bylo akrobatické vystoupení na vysoké úrovni, kluci jezdili jen tak, pro sebe, a když je to omrzelo, sebrali se a odjeli pryč). Prostě - jezdili, protože je to bavilo.

Asi se za to na ně zase někdo rozkatí a vylepí vyhlášku se ZÁKAZEM . Ale napadá mě, jestli nakonec ta hladká plocha není to nejzajímavější a nejužitečnější na celém tom architektonickém útvaru, který je monument architektonické zdeúřední impotence minulého režimu? Vím ještě o několika takových plochách - jedna je například na soklu někdejšího Stalinova pomníku. Taky tam kluci jezdí na skejtech, na bruslích a jistě i na akrobatických kolech. Je dobře, že jim Rudý Josef udělal místo...

Když už jsme u té architektury - dnes jsem měl poprvé příležitost vidět - v noci - fontánu na náměstí Kinských na Smíchově, tam kde dříve stál tank , později růžový tank. Krásná fontána - a náměstí celé prokouklo, nedlouho potom, co podobně zkrásnělo nedaleké Arbesovo náměstí.

PSÍ PŘÍHODY: Zásluha, která musí být odměněna
Když jsem přišel domů, Bart mě vítal u domovních dveří - jak se sluší a patří. Dveře do bytu byly otevřené, za nimi chodba, na konci chodby jídelna, v jídelně stůl, a na něm... talíř s bavorskými vdolečky, které nám upekla naše sousedka Miládka.

Zahřálo mě to u srdce. Že je na nás Miládka tak hodná - a že Bart je tak hodný, že vdolečky nesežral! Nikdo mě nepřesvědčí, že by snad o jejich přítomnosti nevěděl. Samozřejmě je měl v merku. Jejich vůně zašimrala moje chřípí, natož pak aby minulo nozdry tak vnímavé, jaké má Bart.

No jo, ale jak reagovat? Dobrý čin by měl být odměněn.
Jenže, kdybych mu jeden vdoleček dal, možná že bych mu nalomil morálku a že y si příště řekl - proč bych tady měl obejdovat a očumovat kolem stolu, pán mi vdoleček tak jako tak dá, takže když jeden sežeru, budu na tom stejně, a když sežeru všechny, pán třeba nic nepozná!
Takto bych možná uvažoval já.
Našel jsem jiné řešení.
Předevčírem kamarád přinesl Bartovi umělou kost z buvolí kůže. Sebral jsme mu ji, když ji sežral do půlky - a odložil nahoru na ledničku. No a vida - hodila se jako odměna!
Takže jsme na tom fifty fifty. Já Bartovi nesežral buvolí kůži, on mi nesežral bavorský vdoleček. Od pak sežral kůži, já vdoleček, a oba jsme náramně spokojeni. Kéž by se vždycky podařilo najít takto příznivé řešení všech problémů!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI