Lipavský otevřel ambasádu v Kataru
Ministr zahraničí osobně otevíral naši ambasádu v katarském Dauhá. Zdá se tedy, že nedávný zádrhel vyvolaný arogantní neschopností hradního gangu při návštěvě katarského emíra v Praze nemělo nepříjemné dopady, přinejmenším se neprojevily v již rozjednaných dohodách o zřízení ambasády. Ta je zásadně důležitá za situace, kdy je odříznutí od Ruska jako dodavatele plynu a ropy existenční nutnost.

Nedělejme si iluze. Sice se momentálně zdá, že bezprostřední energetické vyhladovění Evropě nehrozí, dokonce se mluví o nadbytku plynu, to se může změnit. Od jedné závislosti se odřízneme, k druhé se zavážeme, tohle všechno Evropané dobře vědí. Dodavatelů ale bude víc, Katar nebude mít monopol, to je principiálně jiná vazba než šílený nápad Němců zachránit svět položením trubek z Ruska coby generálního dodavatele.

Trvalým řešením ale jsou inovace. Tlak který prožíváme, to je možná součást očistné krize, o jakých mluví profesor Bárta ve svých přednáškách o kolapsu civilizací. Kdyby se Purin nezachoval jako orientální barbar a nezačal vraždit na evropském území, plyn by vesele proudil a silně by se snížila potřeba vývoje nových technologií. Ambasáda v Dauhá, to je pozitivní krok. Od fosilních paliv se ale odpoutat musíme, ať jsou ruské nebo katarské nebo jakékoli jiné. Vede k tomu nutnost, nikoli od reality odtržené plány snílků určujících od zeleného stolu časové limity. Budoucnost je v laboratořích a konstrukčních kancelářích. Nedělejme si ale iluze, vynálezy a inovace se nerodí tak rychle, jako se nám to zdá při pohledu zpět, kdy desetiletí jaksi splývají v jeden mžik.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Eine simulanten Bande

Výrok se týká Čechů za časů Švejkových, avšak hodí se i na Noru a Garinu. Tedy…

Nora fakt měla bouli u lopatky a šmajdala, ale v průběhu dne ji to přešlo. Je jasné, že už se na dlouhé výpravy necítí a musí se na ni s rozumem. Zato padouch Garina má síly a rozumu až moc.

Když večer vydám povel „vyčurat a spát“, všelijak se vykrucuje a markýruje, že čurá a přitom VŮBEC nečurá a musím na ni být přísný. Dneska na mě zkusila dělat chromajzla, šla po třech a myslela, že se ustrnu, že chromajzlové NEMUSÍ čurat! Na mě si nepřijde. Spustil jsem zostra, vyčurala se a pak běžela zpátky, samozřejmě PO ČTYŘECH, s obratností fretky. Bestie jedna mrňavá, mazaná!