My máme odvoleno
Já jsem volil u nás ve Zvoli, Ljuba v Praze. Takže dojmy. Nejdřív ten můj. Vždycky mi přijde legrační, jak tam musím ukázat legitimaci a oni hlásí, že jsem to já, třebaže se ve vsi známe. Kdo čte mé úvodníky asi vytuší, kam mířím, na ty hokus pokusy a korespondenčním i volbami – asi nás to čeká taky a povede to ke zhoršení důvěry, nejen k volbám, ale i v demokracii jako politický systém (třebaže krajní stoupenci takzvané občanské společnosti volby pokládají za přežitek, který vede k nadvládě většiny). Zpátky k dnešním volbám, ohlásili mě, kdo jsem a šel jsem za plentu. Volili jsme místní zastupitelstvo a senátory. Žlutá obálka pro senátorské volby, šedivá pro místní. Pro místní jeden papír. Kdo je kdo? Křížek pro celou sestavu. Nebo křížkovat osoby? Napříč? Kolik je v zastupitelstvu lidí? To jsou základní otázky. Měl jsem to vcelku jednoduše vymyšlené dopředu a stačil mi jeden křížek a bylo hotovo, jen jsem si představil, že někdo mohl mít za plentou nejasno a hlavní nejasno bude mít volební komise, až bude s nejasny voličů zápolit.

Ljuba se vrátila z volební Prahy rozvrkočena. Měla se vyznat v oboustranně potištěné plachtě. Lucie Stuchlíková v podcastu Vlevo dole poznamenala, že by se tou plachtou dala vykrýt podlaha při malování. No jo, ale jak to udělat jinak, když je subjektů tolik? Holt, demokracie je složitá a kdo ji nahlíží z diktatury, diví se: kakoj chaos!

Víc nevidím, co bych měl k volbám podotknout, v průběhu víkendu se sem vrátím, stay tuned.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zrada

Ano, zradil jsem Noru. Vím, že mi to odpustí a až pohlédnu do jejích jasných očí, už zítra v nich nevyčtu jediné písmeno výčitky. Ale dnes tam byl dlouhý elaborát, bylo tam celé „je accuse“ a to, co jsem vyčetl mě zasáhlo do hloubi duše.

Nešlo se vydat jinou cestou, nebylo východiska. Sáhl jsem po krajním prostředku, stiskl pomyslný červený knoflík.
Zabouchl jsem dveře do předsíně i dveře venkovní a šel řezat dříví, bez Nory, třebaže jsem věděl, s jakou radostí by hamtala v pilinách a nosila je do obýváku na koberec a možná, že by se vydrápala i na kanape.