Orbán ve hře
Zapletení Viktora Orbána do předvolebního klání je přinejmenším oživení jinak mdlé kampaně. Andrej Babiš si ho pozval do Ústí, kde se volebně střetne s lídrem Pirátů, respektive K2, Ivanem Bartošem. V kampani je dovoleno vše, co není výslovně zákonem zakázáno, a žádný Lex Orbán zatím nemáme. Nezaujatý pozorovatel tedy jen povysune jedno obočí. Jsou zde dvě neznámé.

Ta první se týká voleb. Je skutečně Viktor Orbán tak populární a obecně přijímaný, aby Babišovi pomohl? Těžko soudit, není tu nic, na co by se dalo odkázat jako na zdroj tvrdých dat. Orbán jako politická figura je nepochybně výrazná postava na evropské scéně, kde se profiluje jako představitel národního a neliberálního směru (ve smyslu liberalismu, jak je obecně dnes vnímán). V našich poměrech se liberalismus západoevropského střihu příliš neprosadil a tudíž širší (natož pak opravdu široká) veřejnost jeho významného oponenta nijak zvlášť nereflektuje. Takže znovu, je schopen Orbán svou účastí nějak výrazně Babiše podpořit? Je mnoho důvodů k pochybám.

Druhý důvod k povysunutí obočí se týká Babiše jako takového. Je to muž jedoucí na dvou koních, příklad jako z nějaké staré legendy. Orbán v Ústí, to je druhý signál po Babišovi po boku Orbánovi u drátěného plotu. Je to další kousnutí do ruky, která ho krmí. Pro přemýšlivého nerozhodnutého voliče by to mohl být popud k rozhodnutí. Ten člověk ztrácí soudnost, má tedy smysl ho volit?

Volební dodatek
V duchu včerejšího úvodníku si myslím, že slogan Babišova drahota je správně cílený a opoblok by s ním měl pracovat. Další krok k úspěchu by mohl být bobřík mlčení pro Piráty, ten aplaus pro myšlenku zabavování bytů není pro opoblok přínosný.

A hlavně kroužkování. Je jistě hodně voličů, kteří by chtěli volit STAN, ale děsí se pirátských nápadů. Tedy chtějí kroužkovat. Zde pozor: není to tak, že vykroužkujete všechny STAN kandidáty. Podle regulí se kroužkují jen čtyři kandidáti na daném volebním lístku. Pokud zakroužkujete pět a více, lístek je nadále platný, náleží jednomu subjektu, ale kroužkování jde vniveč.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ty za to nemůžeš

S Ljubou jsme o víkendu zastřihávali břečťan. Mám zkušenosti se dvěma plazivkami, s vistárií a břečťanem. Vistárie je plazivka, co krásně kvete, ale jenom asi týden v roce. Zbývajících jednapadesát týdnů (tedy, přeháním, v zimě neroste) roste jak blázen, naměřil jsem i pět centimetrů denně! Břečťan je umírněnější, nicméně tou umírněností otupí vaši obezřetnost a než se nadějete, máte barák zamotaný do zelených šlahounů. Takže se to musí občas rubat.

Což jsme dělali, za asistence Nory, která vždy pomáhá, kdežto Gari vždy odchází, když se koná nějaká práce. Takže stojím na žebříku, Nora pode mnou, sršeň nade mnou a dá mi žihadlo do prstu. Nadávám. Nora prchá. Honím Noru a konejším ji: ty za to nemůžeš! Nezbývá než aby přišla Gari a vyhrábla ze země sršní hnízdo, jako to udělala před dvěma lety v lese. To se nestalo.
Tak až příště.