Portefej bez ministra
Politická praxe zná pojem ministr bez portefeje, což je člen vlády, který nespravuje žádné ministerstvo. Někdy, jako zrovna teď, nastává situace opačná: Jan Hamáček nechal vyhodit ministra zahraničí Tomáše Petříčka, což prezident Miloš Zeman s chutí vykonal. Na jeho místo se měl vrátit Lubomír Zaorálek, aktuální ministr kultury. On už ministrem zahraničí byl takže ví, kde jsou klíče od záchoda a kudy se chodí do kantýny. Ale ouha, Zaorálek se cuká a z postu ministra kultury se mu nechce!

Bodejť by se mu chtělo. Sedí na ministerstvu, kde může výřečně bojovat za práva umělců zbídačelých covidovou pandemií (opravdu, málo kdo si uvědomuje, jak bídně na tom umělci jsou, ale kromě umělců samých se nad tím málo kdo trápí). Místo toho aby převzal na pár měsíců ministerstvo, na kterém by se nevyhnutelně musel utkat s ruským exponentem, bohužel prezidentem republiky Milošem Zemanem. On, který je na slavném neveřejném, leč všeobecně známém seznamu zrádců: jde o sedmadvacet českých pánů, tedy poslanců „od Aubrechta po Zgarbu“, jak sám Zeman uvedl, kteří způsobili, že v druhém kole prezidentské volby v roce 2003 většina sociální demokracie nepodpořila kandidaturu Zemana. Kdyby se ministrem zahraničí skutečně měl stát, nepochybujme, že mstivý stařec by si našel obzvlášť pokořující mučeníčko. Navíc by nastoupil do mimořádně nepříznivé doby: Zemanovi oblíbenci Čína i Rusko haraší zbraněmi, Rusko u ukrajinských hranic a Čína hrozí invazí na Tchaj wan. Půl roku před volbami bude Zeman tlačit na to, aby republika šla proti spojeneckým zájmům a ztratila tvář. Není divu, že u toho nechce Zaorálek asistovat.

Ještě k vyhazovu Petříčka – je kupodivu, že se tomu někdo diví. Když otevřeně vystoupil proti šéfovi a šéfem vedené politice, co jiného by mohl čekat?

Pásmo s sebou
První výnos nového ministra zdravotnictví Arenberga – venku dva lidé maximálně, opatření vydrží, dokud to neshodí soud, jelikož na to skočí právníci. Ano, toto je míněno vážně, stejně tak, jako že snad bude výjimka pro venkovní sportování: tam bude povoleno šestkrát dva cvičenci s rozestupem deseti metrů. Pásmo na měření bude tedy vedle trenýrek a cviček součást výbavy.

Nešlo by vymyslet něco, co by bylo očividně rozumné, lidi by to dodržovali ve vlastním zájmu, prostě něco, z čeho by si nedělali srandu?

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kdo za to může

Máme za sebou už třetinu procházky, jsme na místě zvaném Chodníček a kde se vzal, tu se vzal, pejsek rodu výmarák, nám dobře známý. Na vodítku. Problém v tom, že na lidském konci vodítka nikdo nebyl. Výmarák sebou škubnul a byl ten tam a kamarádil se s mými holkami. Co teď? Obejdoval jsem tam nějakou chvilku v naději, že se někdo objeví, že uslyším hvízdání a volání, jak už to bývá, když se pes zdejchne a pán po něm pátrá. Už jsem si říkal, že ho na to vodítko uvážu… a konečně se objevila paní. Z toho co říkala jsem pochopil, že za to nějak můžu já.

Odpoledne jsme byli zase úplně jinde. Jdeme a přilít chrt v pestrobarevném kabátu. Vrátil jsem se ve směru, odkud přiběhl a chrt se vrátil k paní.

Něco na mě volala. Jsem hluchej, takže jsem ji moc neslyšel. Říkala něco v tom smyslu, že za to můžu já.
Konec konců, co jiného měla říkat?