Do těžkého týdne
Ministr zdravotnictví Jan Blatný odhaduje, že následující týden bude nejhorší. To se celkem vzato vzhledem k situaci dá čekat. U nás ve středočeské Zvoli jsme na 36 nakažených, za jediný den to skočilo o šest lidí, čtu na přehledu na Novinkách. Pak by se to mělo zlepšovat, protože by se měla projevit vládní opatření. Nic překvapujícího na tom není, čísla stoupají od začátku roku.

Jsou tu i pozitivní zprávy, především ta, že se očkuje, i když zatím zdaleka ne tak, jak by bylo třeba. Kvůli duševní hygieně bychom si ale i tohoto důležitého faktu měli všímat. Moc se o tom nepíše, protože dobré zprávy do novin nepatří, jak známo. Neúměrnou plochu – jak vidno i zde – zaujímají nesmysly, jako je debata kolem ruské vakcíny Sputnik V.

Přitom je ta kauza jednoduchá. Když s tím Rusové loni přišli, leckdo si mohl říct: no vida, pospíšili si. Teď se nechají registrovat u EMA a vypálí Američanům rybník a budou mít vývozní artikl, který jim získá peníze i prestiž. Jenže oni vakcínu k registraci nepředložili. Soudnému člověku to bylo divné. Ta analýza zkoumá produkt, ale také výrobní proces z mnoha hledisek, důležitá je stálost kvality a spolehlivost výsledku. Váhavost registrací měla nejspíš důvod, nemá smysl o nich spekulovat. Celá ta debata je komická.

Rozum do hrsti: Francouzi a Němci mají pochybnosti kolem vakcíny AstraZeneca, protože nebyla vyzkoušená na dostatečně velkém vzoprku osob nad 65 let. A teď někteří Češi (a jak vidno Slováci s čele s jejich premiérem) prahnou po vakcíně, která nemá vůbec žádnou evropskou atestaci. Lidé, kteří by si nekoupili ruské auto by si nechali do těla injektovat preparát, jehož výrobci uhýbali před atestem, třebaže by jim přinesl miliardové zisky. Je v tom nějaká logika?

Blatný na zadních
Ministr Blatný vycenil zoubky a dal najevo nelibost nad projektem vytvořit tu jakýsi Kochův institut – vedle ministerstva zdravotnictví. Má recht a je to od něho sympatické. Ministr, to je funkce politická a musí zohledňovat i jiné okolnosti, než medicínsky odborné. Zatím mu budiž připsáno k dobru, že jenom nekývá svému premiérovi a nechodí do hospody na pokoutní schůzky s nejasným účelem. A pokud ano, nenechal se u toho chytit.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Setkání s hejkalem

Třetí nedělní procházka se odbyla už potmě. Gari s Norou capaly se svítícími obojky, já za nimi supěl s čelovkou. Nad námi nejjasnější nebe, jaké jsem viděl za dlouhou dobu, meč Orionu byl tak výrazný a špičatý, až jsem se skoro bál, že mě píchne. Ale nepíchnul, jak by řekl vodník Čochtan.

Byla zde jiná šance k bání. Z lesa se ozývalo hlasité a velmi temné hu… hu. V docela dlouhých intervalech, mezi jednotlivými hu (huy) bylo jistě dvacet vteřin, možná půl minuty. Pejskové dělali, že to neslyší. Kdepak, že by se Gari běžela podívat co je to za divnost? Jedna jak druhá si hleděly svého a mazaly po cestě a nekoukaly vlevo vpravo. On to byl nejspíš srnec, jenom že posledně co jsem takhle opravdu v lese srnce slyšel, hejkal nějak jinak, nebyly to jen kratičké výkřiky.

Každému zobák jinak narost, říká se. Třeba se to týká i srnců. Pokud ovšem to fakt nebyl hejkal.