Za červenou linií
Konzervativní, neřku-li rovnou pravicově smýšlející občan nejspíš cítí hořkost. Republikán v Bílém domě, to je pro konzervativce něco významného, ať žije kdekoli na světě. Jako takový udělal Trump tolik dobrého, že mu konzervativní část veřejnosti mohla tolerovat výstřelky a pošetilosti, úlety a směšnosti. Červenou linii ale překročil zpochybňováním výsledků voleb. To byl úlet, který ho automaticky posílal za dveře. Výtržnosti v Kapitolu tomu nasadily korunu.

Z té události se stal symbol a natrvalo jím zůstane. Počkejte, velmi brzy se ze záplavy obrazového materiálu vyloupne fotka, která se stane ikonou. Bude to vizualizace Trumpovy éry, z Trumpova obrazu už to nikdo neodpáře. Republikánská strana bude mít co dělat, aby tu skvrnu ze sebe smyla.

Nechme na jiných, aby kvalifikovaně spekulovali, jaké to vše bude mít vliv na nadcházející éru 46. prezidenta Spojených států Joe Bindena. Pokud jde o naši politickou scénu, prakticky všichni politici viditelní v první řadě scény výtržnosti odsoudili. Andrej Babiš odložil červenou čepici trumpovku. Miroslav Kalousek neopomněl spojit události ve Washingtonu s našimi poměry a připomněl, že Zeman i Babiš dehonestovali opakovaně parlament, aby povzbudili odpor lůzy vůči institucím. Na přetřes přišlo rozdělování společnosti (čímž ovšem nebyly myšleny Kalouskovy zmínky o lůze), hovořil o něm Hamáček i generál Pavel. Petr Fiala odsoudil děsivé neodcházení prezidenta Trumpa. Všichni se vyjádřili jednoznačně. Jen jediný z viditelných ((až na Okamuru, jeho názor jsem nikde nenašel) se pokusil ostří kritiky výtržností otupit, totiž Václav Klaus jr., zakladatel Trikolóry. Ta už se zřejmě natrvalo usadila v suterénu, kde nuzují nevolitelní. Junior založil stranu pro normální lidi, toužící po normálním životě. Doslova řekl, co vedlo k výtržnostem:

Likvidace tradiční formy voleb v USA. Nekonečné sčítání hlasů. Zvrat ve výsledcích po třech dnech sčítání. Blokování projevů prezidenta. Africký styl demokracie. Není divu, že polovina Američanů je naprosto frustrována (měla by být i ta druhá polovina, jejichž kandidát ‚vyhrál‘) a někteří protestují.

Jistě má pravdu, na tyto volby nebyl pěkný pohled a nad Amerikou je zamračeno. Nicméně Trump svým neodcházením a svou podporou násilných protestů – řečeno s knížetem Talleyrandem – udělal něco horšího, než zločin: udělal chybu. Od takového člověka je dobře jít co nejrychleji pryč. Některé věci se prostě nedělají a omluvit je nelze.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Paní Ňafíková

Lidi s pejskem tvoří specifickou subkulturu. Patřím k ní od roku 1983, to už je pěkná řádka let. Tady ve vsi, ve Zvoli, je to specifická komunita docela soudržná. Známe se vzájemně, známe i jména psů. Neznamená to ale, že známe i jména pánů.

Přesněji, všech pánů. To by opravdu byla indolence, kdybych nevěděl, jak se jmenují sousedi. Ale už ve vedlejší ulici? Nebo v jiné části vsi, dalo by se říct v jiné čtvrti? Ani náhodou. Jména psů se zapamatují, protože: jdete, dáte se do řeči, pejskové běhají kolem a jsou oslovováni jmény. Ale jméno pána nebo paní? Nepřijde na něj řeč. Takže mi ani nepřišlo divné, když jsem potkal sousedku a ta se rozpovídala o paní Ňafíkové – z vedlejší ulice. Shodou okolností jsem zal i občanské jméno paní Ňafíkové a musel jsem si to dát v hlavě dohromady.
Podařilo se. Co do jména, praví básník. Je to pes a štěká stejně.