ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Julínek padl, a jak reforma?
Ztráta tváře, tak nazývají Asiaté situaci, kdy ze sebe někdo udělá šaška. Stalo se to Mirkovi Topolánkovi, když několik desítek hodin poté, kdy prohlásil, že obměny vlády netřeba, vyhodil z vlády mimo jiné i ministra zdravotnictví Julínka, prvního ministra, který se pokusil o seriózní reformu socialistického zdravotního systému. Pod tlakem rudo-oranžové koalice musel Julínka po mnoha složitých peripetiích vyhodit, přičemž k tomu značnou měrou přispěli i lidovci a zejména zelení, kteří velmi naivně vidí v "obměně" svoji záchranu. "Já myslím, že čas ukáže, že dnešním dnem bylo oznámeno, že končí nejlepší ministr v historii zdravotnictví ČR," komentoval pro iDNES.cz mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt. To má samozřejmě pravdu. Pravděpodobně končí i sám Cikrt a k tomu dlužno podotknout, že ocenění Julínka se nevztahuje na člověka, který měl za úkol ministrův styk s veřejností. Cikrt coby hlásná trouba ministerstva byl jediný zřetelný omyl ministra Julínka.

Čunkův odchod jistě vzbudí sarkastické úsměvy. Ne snad, že by k němu nemělo dojít. Kdyby ale k němu došlo před rokem, situace by dnes vypadala úplně jinak, a pravděpodobně by nemusel odcházet ani Julínek. "Doufám osobně, že i tento krok povede ke zlepšení politické kultury v České republice," konstatoval k Čunkově odchodu premiér Topolánek. Věřme, že to myslel jako vtip, abychom se v tom mrazivém počasí od srdce zasmáli.

JAK ŽIVOT JDE: Podger si dělá topinku
Do třetice z našich cestovatelských příhod.
Tam kde mají "švédský stůl" jako hotelovou snídani, umožňují hostům udělat si topinku. K tomu účelu jsou připraveny velkokapacitní tominkáče. Jejich hlavní součástí je kovový běžící pás, který uchopí krajíc, prožene ho strojem kolem otopných tělísek a dole hotovou topinku vysune. OK. Přistoupil jsem k tomu stroji. Jenže v ošatce měli jen bílé plátky chleba a takové malé žemličky. Bílému pečivu se pokud možno vyhýbám, zkusil jsem tedy přichystanou žemličku a položil ji na běžící pás.
Pás běžel a žemlička s ním. Pás ji vtáhl do přístroje. Tam se žemlička šprajcla a nechtěla postupovat. Pás dál běžel a svou silou ještě mohutněji šprajcoval žemli a tlačil ji k otopným tělísklům. Žemle hnědla, černala a pak začala hořet. Pokusil jsem se ji vytáhnout. Spálil jsem se. Vzal jsem tedy vidličku, abych hořící věc vylovil. Dotkl jsem se otopného tělíska. To prasklo, vidlička se dotkla obnaženého drátu a elektrický proud mě zabil. Mrtvola upustila vidličku, ta putovala dovnitř stroje, vzpříčila se, nastal elektrický oblouk a následoval výbuch, který vyvolal požár. Ten se rozšířil po celém hotelu. Chytlo i několik sousedních budov a od nich lehla popelem celá čtvrť. Obyvatelstvo s domnívalo, že došlo k náletu ze sousední země, ozbrojilo se mačetami a šlo rabovat. Rada bezpečnosti neprodleně zasedla a...
A dost.
Je na soudnosti čtenářově, aby pozbnal, kde končí fakta a začíná fikce.
Nápověda: fikce začíná v pozoruhodně pozdní fázi příběhu.