ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Plivnutí na demokracii
Na jedné straně neonacisté, na druhé straně levičáci, jedni i druzí využili výročí 17. listopadu pro sebe. Takzvaná dělnická strana si chtěla vyzkoušet, jestli je demokracie tak bezzubá, jak to vypadá. Zatím je brzy na hodnocení - a kdo ví, jak to dopadne: doposud se na pranýři ocitala policie a ne výtržníci, ať to byli kraválisté kolem Mezinárodního měnového fondu anebo "tančící děti". Bohužel, i takové výjevy ke svobodnému životu ve svobodném státě patří. Rezignovaně nad tím krčit rameny by byla chyba. Situace se přiostřuje. Vypadá to na zapeklitou slepou uličku. Na jedné straně fašistický extremismus a proti němu se začíná zvedat romský rasismus. Do toho pak neohrabané a od reality odtržené pokusy o "pozitivní diskriminaci", která přilévá olej do ohně. Po tom, co se stalo v Litvínově, nebylo by divu, kdyby ohrožené komunity začaly budovat miliční systém sebeobrany. A to teprve vypukne mazec!

JAK ŽIVOT JDE: Dobrodružství u rybníka
V pondělí jsem byl s Dílnou IDIFu (fotografická škola) ve vesnici Vlkava u Nymburka a fotili jsme tam výlov rybníka. Vybavil jsem se: nepromokavá bunda (osvědčila se), nepromokavý klobouk (osvědčil se), svetr (výborně!), holínky.
Holínky jsou při výlovu rybníka samozřejmostí.
Takže jsem capkal kolem, fotil, a trochu litoval ty naše posluchače, kteří si holínky nevzali, ač varováni a upozorněni.
Ano, pýcha předchází pád, či spíš vcucnutí.
Fotím a jdu v holínkách k vodě skrz bláto a najednou jsem si uvědomil, že se mi jde těžce. Je třeba se vrátit, napadlo mě. Podíval jsme se dolů a viděl jsem, že se bahno povážlivě blíží okraji holínek. Chtěl jsem se tedy otočit... a ono to nešlo.

Nebudu to protahovat. Samozřejmě, žáčkové si toho všimli a mohli se potrhat smíchem. Nejdříve se mi podařilo jim podat foťák a pak jsem velmi pomalým šroubovým pohybem uvolňoval nohy. Ale v jednu chvíli jsem si už myslel, že mi tam holínky zůstanou a budu se muset vracet bos, nohy obalené smrdutým bahnem...

Takže: holínky dobrý, ale chůze po suchu je lepší.