Včera začala odstrašující akce stran chování na silnici a na ulici. Je to dobře. Naše silnice jsou nebezpečné, naši řidiči jsou nebezpeční, zbytečně umírají stovky, tisíce lidí. I kdyby tahle akce zachránila jeden život, bylo by to dobře.

Jenom by nemělo zůstat při akci. Před lety v Německu měli billboardy podél dálnic s nápisem NIKDY V POCHYBNOSTI. Znamenalo to: když si nejsem jistý, nejedu do toho. To bylo velice moudré heslo a bylo dobře, že to měli kolem silnic. Od té doby uplynulo možná čtyřicet let - a já si ho připomínám.
Třeba mi zachránilo život, nebo přinejmenším ode mne odvrátilo rozbití huby.
Je třeba uvítat naši propagační akci. Nečekejme od ní zázraky. Katastrofální situace na našich silnicích je jev socio - psychologický. Je to výsledek sociálních frustrací, je to projev struktury osobnosti i skupinových vztahů. Bude to trvat desítky let, než se společnost usadí, než se obnoví normální vztahy a než se lidi začnou realizovat jinde, než za volantem automobilu.
ALe je rozdíl, jestli za ty desítky let zahyne na silnici - dejme tomu - padesát tisíc, nebo čtyřicet tisíc lidí. O to tady jde.

JAK ŽIVOT JDE: Návštěvou na Žižkově
Balón počká, dnes povím, jak jsem včera odevzdával v jedné redakci na Žižkově krabici s foťákem. Testoval jsme ho a oni ho budou testovat taky. Motorku jsem zaparkoval před barákem a šel jsem nahoru. Zazvonil jsem a přišel mi otevřít Jirka, můj dávný kolega a kamarád. Neviděli jsme se jistě deset let. Oba jsme měli radost, že jsme se po deseti letech takhle setkali.
Všiml si, jak jsem oblečený.
"Jseš na motorce. Máš to zamčený? A připoutaný řetězem?" ptal se.
"Ne. Já jen na skok."
"Na skok? Nevíš, jak to vypadá na Žižkově. To sem do ulice přijel člověk a měl v autě pytle. Taky šel na skok. Zloději rozbili okno a rozřízli jeden ten pytel. On tam vezl listí, suchý listí! Jo a tuhle taky, přijeli řemeslníci a měli v autě bourací kladivo. Že na skok, jen to obhlídnou. Kam jdeš? Počkej, nechoď, uvařím ti kafe! Přece hned nepůjdeš, když jsme se tak dlouho neviděli..."
Já zase přijdu. Za deset let, až povezu foťák. Motorku omotám řetězem a připoutám mezi lucernu a stromy. Kolem rozsypu nášlapné miny. Pak se s tebou posadím ke kafi, Jiří. -->