JAK ŽIVOT JDE: Opět reklamace
V pondělí jsem tu popisoval příhodu s nákupem osvětlení do zahrady a vyprávěl jsem o tom, jaký problém nastal, když se ukázalo, že ze všech škatulí s lampičkou někdo ukradl přiloženou žárovku a že se nelze dovolat spravedlnosti: vykradené zboží si koupit nechcete a obchod vám nedá žárovku, protože je to zboží jako každé jiné a oni vám nemohou nic dát zadarmo. Včera jsem měl další variantu na stejné téma.
Usmyslel jsem si, že si k osvětlení přikoupím dálku. To proto, abych nemusel do sněhu na zahradě a zapínat a vypínat, to se k jednadvacátému století jaksi nehodí. Takže jsem si koupil dálkově ovládanou vložku do zásuvky: má v sobě rádijko a vy to zapnete nebo vypnete na vzdálenost od půl do třiceti metrů. Skvělá věc.
Dálkový ovladač má v sobě dvanáctivoltovou baterku. a je obsažena v dodávce. Nikdo ji neukrad , přesvědčil jsem se, že baterka v ovladači skutečně je. Kdyžjsem přišel domů a chtěl tu věc vyzkoušet, zjistil jsem, že baterie je vybitá. Takže zpátky do kšeftu. Náhradní baterku měli , stojí 39 korun. Vím, že nejlepší by bylo ukrást ji, jenže nekradu. Tak jsem ji vzal a šeljsem za prodavačem.
Neudělal jsem mu radost. Proměřil původní baterku, byla mrtvá. Ze svého šuplete postupně vylovil pět dvanáctivoltových baterek. Žádná nejevila známku života. Volal do oddělení reklamací. Tam to nikdo nebral. Takže nakonec mi tam do ovladače vrazil tu baterku, kterou jsem našel v regálu a řekl mi, abych došel do oddělení reklamací a řekl jim to.
Mohl jsem se sebrat a jít domů. Neudělal jsem to. Místo toho jsem vystál frontu v oddělení reklamací a řekl jim to.
"Co mi to povídáte?" pravila paní reklamační. "Nás to nezajímá!"
Kdybych baterku ukrad, výsledek by byl stejný. Jeno pocit by byl jiný: měl bych pocit, že jsem zloděj. Takhle mám pocit příjemně prožité absurdity. A pak že se poctivost nevyplácí!