JAK ŽIVOT JDE: Dvakrát odjinud
Napsal mi náš stálý čtenář pan R.B. - a věru že jeho jeden postřeh a jedno vyprávění o příhodě stojí za to, abych je sdílel. Zde jsou:

Nejdřív architektura: Ani zdaleka nejsem odborník na architekturu, dokáže jen říct laicky pocitově, co se mi líbí a co nelíbí. Ta zelená chobotnice na Letné mě nejdřív šokovala, ale jak tak chodím denně přes Jiráskův most, koukám se tím směrem a možná bych si tam tu zelenou potvoru s okem představit dovedl. Nejsem ale ani zastáncem ani odpůrcem tohoto projektu. Nedokážu si na něj udělat názor. Poměrně jasný názor však mám na Tančící dům. Právě teď v něm totiž sedím, je to moje pracoviště. Nevím, s jakým záměrem byl tento dům stavěn. Ale jako místo pro práci ho vidím dost negativně. Byl jste někdy uvnitř? Už jsem za život pracoval v různých stavbách, lepších či horších. Tenhle dům je určitě zvenku tvarově dost neobvyklý (mě se nelíbí, ale věřím, že se někomu líbit může). Uvnitř ale nic moc. Všude skleněné dveře, které nejsou vidět, takže to každou chvíli do některých napasuju. Ze stropu na chodbě teče tři měsíce kondenzát z klimatizace. V kuchyňce kolem sebe neprojdou dva kolem sebe. Na hajzlu jedna! mušle na celé patro. Pracovní prostředí, světlo apod, škoda řečí. Byznys centrum ve středu města, které nemá v podzemí parkoviště. Ani nechtějte vědět, jak tady parkujeme. Jsem Pražák a Tančící dům nemám rád, nikdy se mi nezalíbil. Možná, kdyby tu bylo nějaké muzeum architektury s luxusním výhledem na Hradčany, asi bych to viděl jinak. Jako každodenní pracoviště to stojí za pendrek.

A k té ropuše z vrtu. Nedávno jsem měl podobnou příhodu. Šel jsem se mrknout do senkrovny, jakou máme "hladinku". Hladinka dostatečně nízko, avšak mezi plovoucíma...... no jak říct slušně tomu, co plave v žumpě....no zkrátka jsem tam zaznamenal nečekaný pohyb. Tam kde vše leží a odpočívá věčným spánkem cosi kraulovalo. Posvítil jsem si tam a byla to ropucha. Jak se dostala tam jsem nevěděl, ale co byl jasný, že nemá šanci dostat se ven jinak, než hadicí fekálu. Tož tohle tak nenechám a vyhlásil jsem (sám sobě byv doma sám) záchrannou akci nebohého tvora. No kýbl na kus drátu umí uvázat každém, ale přesvědčit ropuchu, aby vlezla do kýblu, to byla zkouška nervů. Málem jsem narušil občanské soužití, neb jsem do žumpy zařval "nečum krávo a dělej něco" zrovinka ve chvíli, kdy naše zvědavá sousedka vyhlédla z okna, co to tam kutím. Trochu se vyděsila, ale pak pochopila, že má slova nepatří jí, když jsem pořád číhal u díry. No, moje princezna nakonec nasedla a nechala se vyvézt výtahem ty tři metry nahoru. Pak jsem jí opláchl hadicí a odnesl k rybníčku, aby se vykoupala. Na povrchu se jí zalíbilo a tak u nás bydlí dodnes v jedné drenážní trubce pod kořeny keře. Její oči jsou stejně krásné jako oči té vaší žabky. Doma v počítačí mám její fotku, pošlu vám jí, abychom mohli porovnat, kdo má doma hezčí ropuchu. :-)

Dodatek od Astona: k tomu Tančícímu domu, ano, to je samozřejmě zase jiná káva! Jak budova vypadá a jak funguje. Problém je v tom, že každý architekt chce být především orižinelní a chce obdržet prestyžní cenu Zlatý kaktus a tak pdobně a chce být otištěný v magacínu Architecture of Today a pak přijde asi patnáct dalších motivací a úplně na konci je problém, co ty lidi v tom jeho baráku mají dělat.
I když znám moderní architektonické počiny, které jsou praktické - napřáklad Pyramidu v Louvru. To bych chtěl vědět, jak by to s Pyramidou dopadlo, kdyby o tom měl rozhodovat pan Sláma V Botách Topolánek s Padouchem Bémem!