ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kuchtová a pomocníci
Příběh ministryně školství Dany Kuchtové v něčem připomíná pohádku o Popelce. V něčem ne. Nevíme o žádné zlé maceše Dany Kuchtové, ledaže by zlá macecha byla personifikací strany lidové, která má na ministerstvo školství zálusk od té doby, co vešlo ve známost, jak velký penězovod z Evropské unie tímto ministerstvem povede. A když někde tečou peníze, lidovci musejí být u toho, to je přece jejich role v české politice. Odměnou se jí odplácejí tím, že hlasují jednou pro tu, podruhé pro onu stranu - ve státě, kde jsou voličské preference rozloženy v podstatě půl na půl to funguje skvěle. Ne skvěle pro stát a už vůbec ne pro jeho obyvatele. Skvěle pro lidovce.
Zpátky ke Kuchtové. Dostala víkend na to, aby ona a její lidé zpracovali materiály potřebné k získání unijních peněz. Kuchtová se dušuje, že materiály v pořádku předá. To, zdali budou k něčemu, je další, otevřená otázka. Pozná se to podle toho, zdali do republiky peníze přitečou nebo nepřitečou. V každém případě to byl šibeniční termín i pro napsání obyčejného daňového doznání, natož pak na sepsání koncepčního materiálu. Popelce pomáhali přebírat hrách a popel ptáčkové, holoubkové, něžné hrdličky, ptáčkové z pod klenby nebeské. V jiných pohádkách hodným lidem pomáhají jiné bytosti, těm méně hodným čert. Ptáčkové vykonali své dílo bez nároku na odměnu (i když se dá soudit, že jejich zobec nezůstal zcela prázdný). Čert si honorář vždycky vyžádal.
Takže, když jsme u pohádky: pokud Kuchtové pomůže čert, pozná se to podle toho, že ve středu Kuchtová navrhne rozšíření Temelína o dva další bloky. Jenže pohádky jsou pohádky a život je život. Ten je takový, že kam napřou lidovci své chtivé ruce, obvykle nepomáhají ani holoubci, ani čert.