JAK ŽIVOT JDE: Brněnská cesta
Včera jsem přednášel na semináři o digitální fotografii v naší filiálce v Brně (Institut digitální fotografie IDIF). Počasí nám nepřálo, ale nevzdali jsme se a fotili i venku, takže věřím, že si posluchači přece jen něco odnesli.
Cesta zpátky ale byla krušná natolik, že si dovolím dvě poznámky.
Co se dopravy týče, je Brno postiženo kridiotstvím snad ještě hůř než Praha, a to je co říct. Nemá žádný objezd, což samo o sobě je zločin. Takové město významem Brnu podobné by mělo objezd v každém civilizovaném státě Evropy. Podobně jako v Praze je tranzitní doprava vedená přes střed (zločin) a znesnadněna tak, že je koncentrována do několika ulic (dvojnásobný zločin). Jenže navíc je Brnem vedeno obludné těleso železnice a v centru trčí blok nádraží. To je jako kdyby někdo chodil po světě se sekerou zaseknutou do hlavy.
Pravda, existuje projekt na odstranění tohoto nesmyslu, jenže - a jsme u toho, právě tak existuje "lidový odpor" proti tomu. Pak ovšem není divu, že jedu v Cejlu na výpadovku na dálnici čtyřicet minut (cca 5 km).

Další útrapy pokračovaly na dálnici - ovšem za ně "nikdo nemůže" ve smyslu, že za ně nemůže tas pata, která si říká státní správa. Hustě pršelo, viditelnost mizerná - a každou chvíli mě předjížděl magor, měl tam naloženo jistě hodně nad sto pade, spíš ke dvěma stovkám. Do toho bouračka, auto napíchnuté na svodidlo na dělícím pruhu - evidentně důsledek smyku, byl to, jak jsem s tom šeru a lijáku stačil zahlédnout, nějaká postarší škodovka, snad favorit. Celou zbývající cestu domů jsem myslel na to, jestli tam vznikla řetězová bouračka nebo ne. Při způsobu jízdy na dálnici by nebylo divu.