ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nechce se mi tomu věřit
Nechce se mi tomu věřit Našinec to označí za nesmysl, zhůvěřilost, barbarství, podle letory. Správně a úředně se to jmenuje právní positivismus. Naše soudy se často neřídí smyslem pro spravedlnost, ale literou zákona, a když zákon vede k absurditě, pak bez mrknutí oka rozhodnou absurdně - takže se stalo, že naprosto zdravá desetiletá holčička píše zoufalý dopis prezidentovi republiky. Soud ji zavřel do blázince, protože se její rodiče nedokázali dohodnout. Já si tedy myslím, že do blázince spíš patří někdo jiný, neřeknu kdo, protože bych se mohl dopustit urážky majestátu a mohli by mě zavřít, třeba do blázince. I když, přiznám se, si někdy myslím, že v něm žiju už teď.

Čistě právně vzato nemá prezident co do případu mluvit, moc soudní musí být přísně oddělena od moci výkonné. Pravda, prezident soudce jmenuje, takže nad nimi jakýsi palec má, ale nemůže je odvolávat. Může využít spíš svoji autoritu, jíž se těší u veřejnosti - a jistě si za to vyslouží kritiku kvůli populismu, kritiku za to, že sbírá body před nadcházejícími prezidentskými volbami, zatímco opozice není schopná najít vhodného kandidáta, který by uměl do pěti počítat a nesmrkal při obědě do ubrusu.

To vše nemění nic na skandálnosti případu a je-li pravda, že soudce Sládek se odmítl případem v pátek zabývat, protože mu ve 13.00 padla, pak je to doslova hnusné. Nechce se mi tomu věřit.