JAK ŽIVOT JDE: Otázka pupku
Pupek je potvora, musí se hlídat. Držím si váhu v podstatě celý dospělý život. Měřím 183 cm a držím se zásady mé maminky: mužskej má vážit tolik kilo, kolik má nad metr. To by v mém případě bylo 83 kg. Nechávám si pupkovou marži, tedy tři kila navíc - když dosáhnu 86, zahajuju drastická opatření.

Tolik teorie. V praxi to zdaleka není tak rigorózní. Pravda, hlídám pupek a vyhýbám se pupkotvorným pokrmům a nápojům. Nepiju pivo, přestože h mám rád. Zbožňuju čokoládu, ale nekupuju ji. A koukám, jestli se vejdu do kalhot.

V poslední době Ljuba brblá na téma můj pupek. Pak nastává fáze "bání se vlézt na váhu". Ono totiž blažená je nevědomost! Dokudnevím, že mám nad 86, pak se nemusí nic drastického dělat.
Snažím se brblání neslyšet a jde to ztuha, protože se stupňuje.
Dnes ráno jsem se oblékal, nemohl jsem najít pásek. Nakonec jsem ho našel... a sakra, opravdu ten pupek hodně tísnil. Svěřil jsem se Ljubě.
"Vypadá to blbě," řekl jsem jí. "Už mě opravdu hodně tísní pásek."
"To je tím," pravila, "že ten pásek je můj!"
"Tak to je dobrý!" zaradoval jsem se.
"Ne tak moc," řekla ona. "Já ho nosím na jinou dírku a přes boky."
Vlezl jsem na váhu. Mám 85,2. Takže žádný red alert, ale přece jen budu muset sundat nohu z plynu. Jako první - odbourám polívky. A ty já rád, ty hustý, jako je hrachovka... květáková... chřestová...