Načež - první vyvrcholení.
Zpoza mašiny se vynořil dědek zrovna v okamžiku, kdy jsem vytáhl lístek a bezradně jsem studoval, kam jinam a jak jinak bych ho tam šoup. Velmi nevrle (fronta v tu chvíli dosahovala někam k Veroně) mi vytrhl lístek z ruky a vrazil ho do toho slotu, kam jsem ho před tím desetkrát marně vrážel. A zmizel.
Mašina lístek zase vyplivla a ječela vložte lístek! Vystartoval jsem, běžel za dědkem, ale on zmizel. Nikde nikdo. Vrátil jsem se k mašině a mačkal puntíky. Za mnou se ozývalo rachocení závěrů pušek a z dálky jsem slyšel hrčení tankových pásů. A když už jsem byl zoufalý (Ljuba to pochopitelně sdílela se mnou), dědek se vynořil znovu, sebral mi lístek a prdnul ho to té první schránky! A zase zmizel.

Načež na displeji s e objevila nějaká čísla. Já si už chystal bankovky, protože vím, že ta jízda stojí zhruba třicet euráčů, ale největší čísla znamenala 1.50. Tak jsem tam hodil dvojku, závora pinkla vzhůru a my mohli do Florencie.
Nicméně, myslím, že tentokrát byl strýc Podger ten dědek, který se splet a namarkoval mi babku pade za jízdu od Brenneru.
A taky ta mašina.

PSÍ PŘÍHODY: Už jsem vzat na milost
Po čtyřech dnech naší nepřítomnosti žila Iris u Anny Marie a když jsme se vrátila, dělala, že mě nezná. Dnes ráno jsme ale byli na procházce a už jsem zase omilostněn. Sice přes den neležela u mě pod stolem, kde píšu, jako obvykle (má pod stolem jeden ze tří pelechů instalovaných v našem domě), ale teď už mě zase poctívá svou přítomností.

Vpodvečer jsem sekal trávu a Iris se účastnila překážením. Ležela a musel jsem ji sekačkou objíždět a obsekávat. Když už jsem projížděl hodně blízko, přestěhovala se. Ale ne na posekaný kus! Přestěhovala se na čerstvou trávu, asi abych ji zase obsekal.