ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Prodi o ústavě, Topolánek o neústavě
O budoucnosti Evropy jednal italský premiér Prodi s Mirkem Topolánkem na své návštěvě v Praze. Jedním z témat měl být "ústavní dokument". Itálie euroústavu chválila, stejně jako sedmnáct dalších zemí z osmadvaceti, zablokovali ji Francouzi a Nizozemci. Topolánek opakoval výhrady občanských demokratů - nechtějí, aby to byla ústava a aby nová dohoda zřídila nové instituce, jako evropské ministerstvo zahraničí. Je to zřejmě rozumný požadavek. To slůvko ústava - třebaže fakticky o dokument ústavního typu nešlo - podráždilo všechny euroskeptiky a nakonec přispělo k uváznutí na mělčině. Teď jde o to, jak z mělčiny ven, mělo by to být do dvou let.
Paradoxní ale je, že požadavek "eurorealistů", aby dokument byl stručnější, vede vlastně ke koncepci ústavy. Ten stávající dokument byl takový tlustospis právě proto, že to byl spíš jízdní řád než ústava, byl to kompilát existujících dohod, ovšem zjednodušený.

Takže pořád hrozí nebezpečí, že z hrátek kolem ústavy neústavy vznikne dvojrychlostní Evropa. Ta "velká", silná a bohatá bude integrovaná a my euroskeptičtí či eurorealističtí venkovani zůstaneme za plotem a už nikdy nedostaneme druhou šanci.

Hádanka
Ředitel odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Milan Horváth si nechal ukrást závažné spisy ve věci uprchlého miliardáře Krejčíře. Ta hádanka zní:

Stát se něco podobného v soukromém sektoru, chlapík na odpovídajícím postu by dostal vyhazov za:

5 minut
5 hodin
5 dní

Co je správně? Žádná odpověď není správná, protože člověk, který je schopný nechat válet tak závažné spisy v autě před barákem by se v soukromém sektoru se svou mentalitou nikdy do vrcholné funkce nedostal. Vyhodili by ho mnohem dřív, než by stačil udělat opravdu veliký průser. To se může stát jen v tak bídně a lumpácky vedené instituci, jako je stát.

JAK ŽIVOT JDE: Kurtování hnízda
Včera jsem se zmiňoval o tom, že vítr vyhodil u nás na zahradě tři holátka kosátka z hnízda. Dvě jsme zachránili a vrátili doomů. Protože rádio hlásilo, že bdue vichr, odpoledne jsem vzal štafle a drát a knízdo pořádně upevnil k rozsoše větví. To jsem to dostal! Řvali na mě ptáčkové a řvala na mě paní kosová. Seděla na plotě snad metr úpade ode mne a epřestala ječet, dokud jsem i se štaflemi neodtáhnul.
Vichřice nepřišla, takže jí nemůžu vysvětlit, že jsem to myslel dobře. Prostě, obtěžoval jsem.

PSÍ PŘÍHODY: Týraný pes Iris
Málokdo dovede dělat takového chudáka, jako je naše Iris. Když se jí něco nelíbí, nasadí tak tragický výraz v tváři, že by se srdce ustrnulo. Nejvíc nesnáší, když odjíždíme z domova - marno jí vysvětlovat, že se na granule nějak vydělat musí. Když to jde, beru ji sebou, ale nemusí být vždy vyhráno.
Jako onehdy. Jel jsem do Lahovic do kamenářství koupit nějaké oblázky k nám na zahradu. Iris, když viděla, že se chystám odjet, nasadila výraz utrápené vévodkyně.
"Irdo," oslovil jsem ji, "vrátím se za chvíli. V kamenářství je otrava. Není tam nic, co by mohlo pejska zajímat."
Pohled zmučeného zvířete. Kdy bude tomu utrpení konec?
"Tak pojď," řekl jsem a ona se uvolila nastoupit do auta.
Odjeli jsme do kamenářství a já tam vybíral oblázky. Iris zjistila, že v kamenářství je strašná otrava a není tam vůbec nic, co by mohlo pejska zajímat. Všechno si tam prohlédla a pak vyšla před vrata a okázale tam čekala, kdy přestanu omrzovat.
Načež zastavilo auto a za chvilku do kamenářství vešla přísná mladá dáma.
"Čí je to pes?" ptala se. Přihlásil jsem se. "Copak nevidíte, že trpí? Já jela kolem a srdce se mi mohlo ustrnout!"
Cestou domů jsem k Iris vedl vážnou řeč.
"Musíš dělat takové ksichty? Přivolala jsi na nás humanitární pomoc!"
Ne, teď ksichty nedělala. Když k ní promlouvám, nikdy ksichty nedělá. A možná taky, že humanitární pracovnice jí taky přišla k smíchu.