JAK ŽIVOT JDE: Dvoutřetinový úspěch
Včerejší krásný den jme strávili na zahrádce, samozřejmě nikoli povalováním ale prací (ostatně, to patří k rituálu majitele zahrádky: musí naříkat a bedákovat nad tím, kolik dá ta zahrádka práce). Mravoučným úvodem se dostávám k podstatě sdělení: při tom podělkování se Ljuba dostala až do kouta, kde stojí náš třímetrový cedr - a hned mě volala, ať se jdu podívat.
Pod stromem ležela tři ptáčata, tři holátka. Na cedru jsme před několika dny objevili kosí hnízdo. No a hned bylo jasné, že páteční vichřice se stromem tak cloumala, že se hnízdu uvolnilo a holátka vypadla.
Jednomu se zvedal hrudníček. Vzal jsem ho do ruky, otevíralo zobák. I druhé žilo, bez života bylo jen to třetí. Takže jsme holátkům dali vodu, Ljuba je podržela, já vylezl nahoru, vrátil hnízdo do původní polohy a pak jsem holátka vrátil do hnízda. A rodiče zase začali krmit! Tak aspoň něco.
Ležela tam dole na zemi od pátku? Asi ano, pak tedy mají tuhý kořínek. Přišla esemeska,že se v úterý dá čekat další vichřice. Dneska upevním hnízdo drátem...
Kolik asi je takových hnízd v celé zemi, kolik bych potřebovat drátu? Raději nemyslet na takové věci. O krutosti nejlépe nevědět.