ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Když politici soudům nevěří
Kdyby nebylo Štrasburského soudu pro lidská práva, museli bychom si ho vymyslet. Odvolávají se k němu čeští občané zdeptaní nekonečnými průtahy českého soudnictví - a chystá se sem i česká sociální demokracie, pokud neuspěje s poslední svou iniciativou kolem Kubiceho zprávy a způsobu, jak se dostala na veřejnost. Je samozřejmě s podivem, že sociální demokracie o tom uvažuje poté, co byla osm let u moci a mohla se přičinit o to, aby jak policie, tak i soudnictví bylo za á nepolitické, za bé funkční. Nyní tvrdí, že policie politická je a ve funkčnost soudnictví nevěří. To ovšem nic nemění na to, že zveřejnění Kubiceho zprávy těsně před volbami je vskutku nehorázný skandál - řekl bych největší skandál související s volbami od doby, kdy Jiří Ruml s Václavem Havlem těsně před prvními svobodnými volbami torpédovali lidovou stranu provalením aféry Bartončík.

Je zajímavé, do jaké míry je dvousměrná debata vedená kolem tohoto případu. Stoupenci ODS bagatelizují nebezpečnost manipulace s Kubiceho zprávou a zdůrazňují její obsah, kdežto naopak sociální demokraté bagatelizují obsah a vyzdvihují nebezpečí předvolební manipulace.
Malér je v tom, že se nepodařilo ani prokázat cokoli z Kubiceho zprávy, ani se nenašli viníci předvolební manipulace. Řvát na sebe můžeme dál, efekt to nemá žádný.
Ostatně, je to další důkaz geniality Formanova filmu Hoří má panenko. Žádný jiný umělec nevyjádřil české poměry v tak čitelné zkratce, jako on.

JAK ŽIVOT JDE: Doskuhráno jest.
Omlouvám se, že dneska vyšla celá Hyena včetně stručných zpráv (by Jiří Wagner) tak pozdě - večer se mu udělalo tak blbě od žaludku, že to přesahovalo bombastická líčení z ruských Bylin. Přitom jsem nesnědl nic, nad čím bych si pak mohl říkat - vidíš, to máš z toho! Večeřel jsem půldruhého rohlíku, koupené byly v sobotu, takže ani čerstvé, ani zkamenělé. Podezření padá na anglické slané máslo, protože pak si jím Ljuba večer namázla kousek chleba a taky ji nebylo nejlíp.

Je to zvláštní pocit, když se mi udělá blbě - protože mě nikdy nic není. Copak si některý čtenář vzpomene na nějaké moje zdravotní skuhrání? A není to tím, že bych nerad skuhral, naopak, je to u mě jako u každého, skuhráníčko, to je moje potěšeníčko. Ale nebyl důvod. Až včera. Dneska ráno je to opět dobré, doskuhráno jest.