ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Politici nevěří svému státu
Vladimír Železný prožívá pro změnu příznivé chvíle - soud rozhodl, že se nemusí omluvit Janě Bobošíkové za výroky, které o ní vynesl. Je to ale smutné, že člověk který v jednu dobu skoro určoval české veřejné mínění musí pokládat za úspěch, když se soud přikloní k jeho verzi ve při, která je nepochopitelná a nesmyslná od samého počátku. Toto je ukázka tak zvané malé politiky. Útěchou jemu i nám může být fakt, že ta takzvaná velká politika není o nic lepší - jak zjišťují noviny, že ani politici nedůvěřují státu, který sami řídí. Mohou ale žalovat noviny za to, že to na ně prozradily.
Nicméně, uvažujme o to seriózně. Politici skutečně mají na stát mnohem menší vliv, než by se zdálo na první pohled. Není to pokrytectví, když ministr vnitra běduje nad stavem policie a když se ministr dopravy štítí sednout do vlaku a ministryně školství (Buzková) posílá dítě do placené cizí školy. Ono je to nakonec dobře, že na ten stát nemají vliv, dovedete si představit, co by z něho zbylo, kdyby měli?
Odtud je blízko k myšlence, že politiky nepotřebujeme. Myšlenka je to zdravá, jelikož pravdivá. Teď ovšem si řežu větev pod vlastním zadkem: o čem bychom, my, novinářské hyeny a poloblbí nevzdělaní pisálkové, psali, nebýt našich geniálních politiků?

JAK ŽIVOT JDE: Šílenství zvané seriál
Ljuba hraje dělnici Aničku v seriálu ulice. Jeden její spoluhráč je Saša Minajev, ruský herec, který tam hraje chlapíka, nešťastně zamilovaného do řečené ANičky. Tento Saša vyprávěl Ljubě tuto story:
Stál onehdy na trefýži tranvaje a pokukovaly po něm dvě paní. A slyšel:
"Já mu to povím."
"Neblázni, nedělej to."
"Ale co! Povím. Proč bych nepověděla?"
Načež se žena osmělila a šla k Sašovi a povídá:
"Nic si z toho nedělejte, že vás Anička nechce. Vidíte támhleten barák přes ulici? To je pekárna. Pracuje tam spousta hezkejch hodnejch děvčat. Jestli chcete, seznámím vás!"