ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Požadavek správný i nesplnitelný
Snížit počet nadbytečných vyšetření, návštěv u lékaře a plýtvání s léky chce ministr zdravotnictví Julínek novým návrhem poplatků. Nutné to je, populární nikoli. Na zdravotnictví nadáváme všichni a ještě víc nadáváme, když s ním někdo něco chce udělat - žádné ministerstvo tolikrát nevystřídalo šéfa jako právě zdravotnictví. Jaká je realita? O tom svědčí kotrmelec nyní stínového, před tím skutečného ministra zdravotnictví Ratha. Když zastupoval lékaře, vykřikoval, že poplatky jsou nutné. Nyní křičí, že poplatky jsou asociální. Inu, nutnost je někdy asociální. Teď jde o to, aby nezůstalo u zdražení, abychom pocítili zvýšení kvality. Což je samozřejmě požadavek stejně oprávněný jako nerealistický.

Nezávislost policie, nezávislost na čem?
Klaus výroky o Čunkovi ohrožuje nezávislost policie, tvrdí Benešová a Bublan. Oba by měli vysvětlit, na čem nezávislost přejí naší policii. Nezávislost na výsledcích, na efektivitě vyšetřování? O nic jiného prezidentovi nešlo: jen o to, aby aféra měla nějaká konec. Aby policie došla k závěru, že se Čunek provinil, neboť jsou pro to takové důkazy a vše ostatní nechť posoudí soud, anebo aby došla k závěru, že důkazy nezbytné pro trestní stíhání nejsou a Čunek tedy ať je nadále na pokoji. Jak si tedy Benešová s Bublanem práci policie představují?

Stejně nehorázné je ovšem tvrzení ministra vnitra Langra, že vyšetřování úniku Kubiceho zprávy je "pyramidová hra". Únik Kubiceho zprávy byl útok na ústavní pořádek v naší zemi a je tedy absolutně správné, že ho policie vyšetřuje a jelikož pravděpodobně zpráva unikla z policejních kruhů, je naprosto v pořádku, že ho vyšetřuje inspekce. Bohužel, vypadá to tak, že Langer toto vyšetřování maří. Pokud by se to "vypadání" čili podezření potvrdilo, bylo by to jen pokračování onoho útoku na ústavní pořádek v naší zemi.

JAK ŽIVOT JDE: Zemřel Kurt Vonnegut.
Kurt Vonnegut nemá sobě rovného snad s výjimkou Ray Bradburyho v americké science fiction - přinejmenším v jednom ohledu: stal se uznávaným světovým autorem bez ohledu na žánr, ve kterém literárně působil. Román kterým proslul jsou Jatka číslo 5. Je založen na osobních prožitcích. Zažil bombardování Drážďan na konci světové války v nezáviděníhodné roli zajatého vojáka. Jistě to byl zážitek dostatečně šílený na to, aby o něm napsal šílenou knihu. A ta zaujala. Neméně proslulý je i jeho román Kolíbka a do třetice citujme i Snídani šampionů. Většina jeho děl se dá charakterizovat jako literární groteska. Pozor, ne humoristický román - je to vždycky groteska výsměšná, dokonce krutě výsměšná. To čemu říkáme laskavý humor ve Vonnegutovi nehledejme.

Bylo velké štěstí, že Vonnegut byl dobře známý českým čtenářům už za minulého režimu. Poznali jsme ho z mistrovských překladů Jaroslava Kořána, jednoho mála překladatelů, kteří si dokázali s jeho hravým a překladatelsky nesmírně obtížným jazykem poradit. Ve svých groteskách karikoval populární kulturu jíž byl obklopen - v plném rozsahu, včetně sci-fi. Jeho oblíbenou postavou byl Kilgor Trout, jak ho charakterizoval - spisovatel který neuměl psát, ale nápady měl dobré. Nápad Kilgora Trouta: Strom, který má místo listí stodolarové bankovky a nese plody diamanty. Pod ním se vraždí lidé a z jejich tlejících mrtvol strom žije. Pěkná ukázka Vonnegutova humoru.