ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rozum po krůčcích postupuje
Je to ale zápas! Václav Klaus vyjádřil to, co jsme tu psali už mnohokrát, že by Jiří Čunek měl odejít, na základě prokázané viny, anebo by se měli odporoučet policisté, kteří vyšetřují nevyšetřují jeho případ. Když to napíší noviny, tím hůř když internetové, je to jen bzučení komára. Hlas hlavy státu je přece jen více slyšet.
Druhý příklad hlasu rozumu - vládní návrh na reformu veřejných financí není tak nerozborný monolit, jak se zpočátku zdálo a bude předmětem debat. Je to rozumné? Dozajista ano. Bylo by ale rozumné, kdybychom i ze strany opozice, tedy sociální demokracie, slyšeli hlas, že se s těmi astronomickými dluhy musí něco udělat - a že je opozice (sociální demokracie) ráda, že někdo jiný chce tahat kaštany z ohně, do kterého je sama naházela. Od komunistů se nic podobného čekat nedá, ti zastávají zásadu čím hůř, tím líp.
Třetí krok rozumu - ale že to trvalo! Vrchní soud rozhodl, že Miloš Zeman se má omluvit novináři Ivanu Brezinovi za obvinění z korupce. Měl by mu také vyplatit odškodné 50 tisíc korun. Jak je to dlouho, kdy jsme se my, novináři, skládali, abychom ze solidarity pomohli Brezinovi zaplatit soudní výlohy - k takovému nestydatému rozsudku dospěl český servilní soud ve věci naprosto jasného a skandálního poškození občana velkohubým mocipánem. Můj rozum by ale na tom byl špatně, kdyby uvěřil, že tím to končí a že se velkohubý ex-mocipán omluví a Brezinovi zaplatí. Jistě bude následovat odvolání a potáhne se to dál, až zase sociální demokracie vyhraje volby a potom možná naše nezávislé soudy Brezinu odsoudí na nucené práce na Ďábelských ostrovech.

JAK ŽIVOT JDE: Co hlídač neuhlídal
Maličká příhodička z rodinného života, zaznamenávám s výslovným svolením hlavního aktéra, to podotýkám, abyste mě nepodezírali ze slepičoprdelkovství.
V pondělí jsme byli na procházce a šli jsme vyhlídkovou cestou z Oleška dolů do Davle. V půli svahu Ljubu zaskočila malá, ale nutkavá potřeba. Postavila mě do ohbí cesty coby stráž a decentně poodstoupila stranou.
Měl jsem velmi dobrý výhled a výstřel a kdyby se někdo vynořil ze zátočiny ať už nahoře nebo dole, zvolal bych svoje "bacha, někdo jde" a než by došel, nutkání by bylo zažehnáno.
Jenže v tomto strategickém rozvrhu se nepočítalo s cyklisty...
První se vyřítil ze zatáčky a než jsem stačil říct "bach", už tu byl a jakmile mu došlo, co se děje, stačil zvolat "pardon" a už mířil skoro volným pádem dolů k Davli.
Ten druhý byl filuta. Přijel, zmerčil a vesele zvolal:
"Pomáhej pánbu, pomáhej pánbu!"
"Tos teda pěkně hlídal," zněla pak poznámka, která se dala čekat.
"Já hlídal dobře, ale kdo by byl tušil, že tudy pojede Závod míru!"
To byla moje očekávatelná odpověď.