ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vláda rozpůlených
Už jsme tu měli vládu sebevrahů a jak to tak vypadá, máme vládu rozpůlených. O velikonocích vyšlo najevo, že rozpůlení jsou i občanští demokraté - přinejmenším poslanec Vlastimil Tlustý pohrozil, že tuto verzi reformy financí nepodpoří. Napůl venku z vlády jsou zelení, kteří hrozí, že odejdou, když Topolánek nevyhodí Čunka a půlka lidovců zase říká, že odejde, když Topolánek Čunka vyhodí. Kdyby všichni mysleli vážně co říkají a udělali, co slibují, vláda se nedožije pověstných švestek, nedožije se ani šeříků.

Nenechme si tím zjištěním kazit jarní atmosféru, vždyť vládu nepotřebujeme k ničemu jinému, než aby nám rvala peníze z kapes a uplácela jimi svoje voliče a to bude dělat každá vláda, která přijde, pokud se tahle položí. Politika se stala jen takovou trochu únavnou reality show. Jen to vstupné, které platíme, mi připadá poněkud vysoké.

Takže prognóza?
Se zajímavým balónkem k vypuštění přišel Mirek Topolánek, když vybalil už zapomenutou ideu předčasných voleb. Jestliže jeho návrh finanční reformy neprojde, ODS prý způsobí takovou situaci v parlamentě, která povede k novému volebnímu klání. Přičemž je jasné od začátku, že nové volby by byly víc než žádoucí. Prognóza je asi taková, že všichni zúčastnění nakonec půjdou s malou domů, protože prebendy jsou vysoké a stejně vysoká jsou i rizika, že o prebendy přijdou, když volby dopadnou jinak, než dopadly, a cesta k charakteru českého poslance (a jistě nejen českého) vede jeho kapsou, suma sumárum, Topolánkova nereformní reforma se nějak propytlíkuje parlamentem a vše bude více méně takové jako před tím, ale víme, jak to s prognostiky u nás vypadá. Za daného stavu věcí může jeden člověk s ideály přehodit výhybku nevyzpytatelným směrem.

JAK ŽIVOT JDE: Folklor ve Zvoli
Takže máme za sebou velikonoční pondělí a mám to potěšení sdělit, jak to u nás vypadalo.
Dědi zvonily od osmi od rána a stačilo neotevřít jim a bylo po folklóru. Kolem jedenácté se ale dostavila brigáda dospělých koledníků. Byli ohlášeni, já varoval, že se pomlázky u nás nesetkávají s pozitivním přijetím a ať přijdou bez pomlázek. Nedbali. Dostavili se s pomlázkami.

Přišli zrovna ve chvíli, kdy jsme s Ljubou na zahradě přesazovali azalku. Když jsem je spatřil, utíkal jsem do kuchyně, jelikož vím, že nejlepším hasicím minimaxem na folklórní vášně je kořalka. Zatím co jsem z myčky tahal panákové skleničky, z Ljuby se stala Sněhová Vločka. Pak pánové připouštěli, že se jim už zpočátku zdálo, že to s tím aplikováním pomlázek neprojde, ale došlo jim to v plné šíři, až když byla jedna pomlázka přelomená v půli, druhá rozpletená a jeden z koledníků měl Ljubin loket v žaludeční krajině.

"Vždyť to je folklór!" volali zmlácení koledníci.
"Jo, ale barbarskej," hřímala rozlícená Ljuba, zatímco jsme přibíhal s tácem s panáky.
Panáci se osvědčili jako moderační prostředek a koledníci odešli v dobrém. Nicméně reprodukuji komentář mé přítelkyně: kdyby o Vánocích přišli zpívat koledy a dělal Tři krále a vynášeli smrtku, a na nebevztoupení Panny Marie rozsévali okvětní lístky růží, nechť přijdou s pomlázkou. Ale oni přijdou jen o velikonocích seřezat ženskou. Tak ať jdou...

Ale oni to jsou milí lidé s sousedé a příště přijdou znovu. Zase je budu čekat s panáky a Ljuba s azalkou a úsměvem a oni, jak předpokládán, odloží tentokrát pomlázky v šatně.
Ledaže by chtěli o Vánocích zpívat koledy, což zas nepředpokládám.