ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rakušan Schwarzenberg a obrana českých zájmů
Rakouští antijaderní lobysté stupňují tlak, jak se zdá, už za hranice vážného zostření sousedských vztahů: vždyť blokáda hranic, to je něco, o čem se hovoří v souvislosti se staven až válečným. Navíc to dělají ne jenom na vlastní pěst, ale s podporou své vlády a svého parlamentu, to je na věci obzvlášť znepokojivé, protože se tyto akty svévole stávají projevem oficiální státní politiky. Hněv těchto lidí vyvol v posledních dnech pevný postoj našeho ministra zahraničí Schwarzenberga. Poté, co ministr upozornil velmi diplomaticky na to, že aktivity tohoto typu nezlepšují klima (a diplomatičtěji to říci nešlo, i tak to bylo na hranicích komiky), znásobili svoji nepřátelskou činnost.

Vzhledem k tomu, že se to děje s oficiálním požehnáním, už nemá cenu mluvit o jakýchsi "aktivistech", je to prostě rakouský postoj a rakouský přístup k nám. Musíme tedy konstatovat, že nám Rakušané chtějí mluvit do energetické politiky a taky do naší zahraniční a obranné politiky (klauza radarové stanice, která v posledních dnech probudila bruselské snílky, takže začali uvažovat, že by nejen Polsko a Česko, ale taky Evropa jako celek měla začít myslet na svoji bezpečnost v konfrontaci s nezodpovědnými režimy budujícími raketové flotily). Všimli si Rakušané vůbec, že se už nepíše rok 1918? A je to ironie vpravdě dějinná, že se jim pevně postavil právě Karel Schwarzenberg, který má rakouské státní občanství. Asi zná své Pappenheimské a ví, co na ně platí.

JAK ŽIVOT JDE: Rukopis je na zlomu
Už jsem tu psal, že jsem dokončil Tušení podrazu, sci-fi detektivku, kde (ne)vysvětluju, jak to (ne)bylo s ukradeným rukopisem Ludvíka Součka Tušení světla a jak to bylo se Součkovou smrtí a kdo za ní stál a proč a jak to všechno bylo. Rukopis, čili cédéčko s textem, jsme panu grafikovi Poláčkovi předl včera odpoledne. Je to člověk pečlivý ve všem všudy - slíbil jsem mu, že to přinesu ve tři odpoledne a on mě ve tři pět vyhlížel, co to se mnou sakra je, kde jsem se zdržel!

V knížce budou ilustrace, tedy fotky a montáže fotek. Od Poláčka jsem jel na Malvazinský hřbitov, kde jsou Součkovy astrální ostatky na rozptylové loučce. Bydlel jsem 35 let kousek odtud, ale na samotném hřbitově jsem byl jednou, právě ve výročí doktorovy smrti. Včera jsem tam byl podruhé. Vejdu a hned naproti vchodu stojí sloup a u něho nápis. Jdu blíž a koukám - je to poučení.
Jde o gnomický sloup ze sedmnáctého století se slunečními hodinami všude kolem, se sochami, mezi nimi i podoba Panny Marie s dýkou vetknutou do srdce. No a kousek odtud je hrob Jakuba Arbesa, tvůrce literárního útvaru zvaného romaneto, založeného na principu pravděpodobné záhady. Gnomický sloup byl do blízkosti Arbesova hrobu převezen ze Zbraslavské třídy. Souček si přál být rozptýlen právě zde - podle své vůle. Je to magické místo, ten Malvazinský hřbitov.
Doufám, že fotkám z něho bude v mé knize dobře.