ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Policejní manévry a bohorovný klid
Je to pravda, není to pravda, že na ministerstvu obrany je razie a že policisté hledají důkazy o korupci? To je nepochybně zajímavá otázka a věřme, že na ni v dohledné době najdeme odpověď. Taková razie na silovém ministerstvu, to není fraška, jako když obchodní inspekce filcuje vietnamské tržiště. To už je něco jako Noc dlouhých nožů. Po těch šestnácti letech tanečků kolem armády bychom si přáli něco takového zažít.
Zažijeme?
Spíš ne, než ano. Nicméně, moc rád bych věděl, jak takový důkaz o korupci vypadá.
Jen si to zkusme představit, takový důkaz, po kterém pátrá sto osmdesát policajtů. Je to snad podepsaný účet či stvrzenka typu obdržel jsem všimné ve výši pěti českých za monopol v dodávce krémů na boty na armádní kanady? Taková stvrzenka s největší pravděpodobností neexistuje. Na grippenu nenajdeme otisk palce zkorumpovaného papaláše. Nikde žádná basa nezačne zpívat píseň, kterou do vrby nahučel armádní Kukulín.
Přesto kauza korupce v armádě by nemusela být zcela ztracená.
Když jako daňoví poplatníci zaplatíme dvacet miliard za obrněné transportéry s neznámým účelem, tedy deset českých za kus, pak bych čuchal korupci ve vzduchu a asi bych armádu 180 strážníků nepotřeboval , aby obraceli dnem vzhůru kancelářské koše na odpadky a vyslýchaly báby uklízečky. Jenže čuchání je jedna věc a odchod do tepláků je jiná věc. Což vědí i pánové na ministerstvu a jistě jsou v bohorovném klidu.

JAK ŽIVOT JDE: Umřel mi kamarád
Ten kamarád je Pavel Frýbort, mohli jste se o tom dočíst v rubrice Stručně. Je to zvláštní poct, napsat takový titulek. Říkám si: titulek je napsaný, a co psát dál? Copak to podstatné nebylo už řečeno? Stalo seto včera, bylo hezky,, svítilo sluníčko. Dopoledne jsem přednášel na semináři Corelu, měl jsem vypnutý telefon. Zapnul jsem ho až doma. Našel jsem nepřijatý hovor. To číslo jsem neznal. Zavolal jsem tam tedy. Povědomý ženský hlas mi řekl:
"Pavel umřel."
Nechtělo se mi věřit, že poznávám hlas Marie Frýbortové.
"Jak to? Jak je to možné," zeptal jsem se.
To je první, co člověka napadne. Jak je možné, že umře někdo, kdo je živý?
Těžko vymyslet pošetilejší otázku. Copak by mohl umřít někdo kdo není živý? Vždyť přece život je místo, ve kterém se umírá, poznamenal Maurice de Boulignard.
"Aspoň je hezky," řekla Marie.
To měla pravdu. Aspoň že je hezkej, ten hnusnej den, kdy umíraj kamarádi.