JAK ŽIVOT JDE: Hrozivý prst
Hrozba prstem? To je cosi k smíchu. Vztyčíte prst a uděláte ty ty ty a způsobíte vládu strachu. Funguje to. Pokud tomu, komu hrozíte, není víc než tři roky.
Ledaže by to bylo jinak.
Včera jsme byli na návštěvě. Kamarádka slavila narozeniny, bydlí stejně jako my s manželem, čtyřmi dětmi a množstvím psů, koček a želv také nedaleko Prahy,. jenže na jiné= straně Vltavy. Jeden z těch psů je leonbergr. To je obrovské zvíře, trochu podobné bernardýnovi, ale je živější, čilejší. Má trochu protáhlý čumák, tmavý až černý. Srst má huňatou, plavou, barevně podobnou lvům. Snad proto se leonbergr jmenuje, jak se jmenuje.
Je to pes sebevědomý - a má značný odstrašující efekt, když pobíhá na zahradě. Chová se dobrácky, jenže osmdesát kilo vážící dobrák s tlamou která dokáže překousnout násadu od smetáku dovede přimět k přemýšlení člověka s pochybnými úmysly.

Takže taková je to situace. Rodinky, leonbergr a my dva s Ljubou na návštěvě. Přicházíme, leonbergr vítá...
Načež spatřil můj prst.
Toho večera se ke mně přiblížil ještě několikrát. Vždycky zkusil, jestli tam "ten prst" ještě bude. A byl, takže zase zajel. Pokládal to za velmi nebezpečný prst, se kterým nechce mít nic společného.
Nepokusil jsem se ho přesvědčit, že můj prst je venkoncem neškodný, a pokud ortéza, která na za dosud zafačované ruce někomu činí újmu, tak jsem to jenom já.
Nezáleží na míře devastačního efektu, jakou hrozba má, nezáleží na ní tolik, jako na hrozivosti, kterou do hrozby sami vkládáme. Na což pochopitelně nepřišel nikdo jiný, jako velký belgický myslitel Maurice de Boulignard.