ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zatmění úsudku
Dana Drábová zůstává předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, třebaže si ministr Bursík myslí, že by měla vyletět. Naštěstí ale vláda ještě nepodléhá Bursíkovi, třebaže to někdy tak nevypadá. Bursík chce rozhodovat o energetice, a má také svoji zahraniční politiku. Vyvěsil na svém ministerstvu tibetskou vlajku, aby dal najevo, že podporuje nezávislost Tibetu. Kdypak asi jiný ministr vyvěsí na svém ministerstvu, dejme tomu, vlajku svobodného Baskicka? A na dalším ministerstvu bude viset vlajka svobodné Korsiky a na předsednictvu vlády svobodného Kosova. Svobodné Skotsko bude podporováno, předpokládám, ministerstvem financí. Jenže ono to není Bursíkovo ministerstvo, je to ministerstvo vlády české republiky a to má nějakou zahraniční politiku a nezdá se, že je rozkol s Čínou zájmem této země. Si myslím já, ministr Bursík nikoli. A Dana Drábová není předmět jeho umanuté nenávisti k jaderné energetice, ale je to mezinárodně uznávaná odbornice, na rozdíl od Bursíka nezpochybnitelně člověk na svém místě. Oslavme drobné, ale vítané vítězství rozumu nad zeleným tmářstvím.
Když byla tato drobná úvaha hotova, přišla zpráva, že ministr Bursík nabádá rakouskou vládu, aby konala kroky namířené proti naší zemi. To už není obvyklé zelené tmářství, to už je dokonalé zatmění úsudku.

JAK ŽIVOT JDE: Druhý příběh bez happy endu
Včera jsem tu vyprávěl o člověku, který ve Strašnicích hledal Letnou. Což mi připomnělo dávnou příhodu (snad jsem ji tu už nevyprávěl!), jak jednou se mě na Pohořelci ptal řidič rumunského kamionu převážejícího tabák, kudy se jede na Karlovy Vary. Měl auto obrácené směrem k Hradu.
"To musíte otočit," povídám, a jet na druhou stranu..." A ukazoval jsem mu směrem na Bílou Horu a dál, na Karlovarskou.
Díval se na mě velmi nedůvěřivě.
"Ale mě říkali, že mám jet takhle," mávl k Hradu.
Pokrčil jsem rameny.
"To vám říkali špatně. Musíte na druhou stranu."
"Děkuju, odpověděl chladně, nastoupil do kabiny a rozjel se směrem k Hradu.
Asi za dvě hodiny jsem ho viděl znovu.
Dole na Malostranském náměstí se zašprajcoval do průjezdu do Letenské ulice.
Což je, pravda, příhoda, kterou ocení jen Pražák. Neznalec pražské topografie nechť si odnese jediné poučení:
Až mě potkáte a zeptáte se mě na radu, věřte mi. Vím, kde je Letná a trefím do Varů.