ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vsaďme na nezávislé soudnictví
Tahanice kolem peněz za Lidový dům nebere konce. Advokát Zdeněk Altner se nedočkal ani pakatele ve výši sto pětašedesáti miliónů korun, který na sociální demokracii vymáhá jako naprosté minimum za prokázané služby. Jaké je pozadí sporu?
Byly doby, kdy byla sociální demokracie malá a slabá a naše nezávislé soudnictví tehdy bylo toho názoru, že Lidový dům v Praze, historické sídlo této strany, straně nepatří. Pak strana zesílila početně i mocensky a nakonec vyhrála volby a hned poté, co je vyhrála, jí naše nezávislé soudnictví Lidový dům přikleplo. No a advokát Altner měl to štěstí nebo smůlu, že zrovna v tu dobu stranu zastupoval a zrovna v tu dobu měla v čele člověka, který rychleji mluví než myslí, tedy Miloše Zemana, a ten s ním ještě před tím, než volby vyhrála a všechno vypadalo beznadějně podepsal smlouvu, z níž teď odvozuje svoje nároky.
Jak z toho ven?
Podle naší tradice by možná byl dobrý nápad. kdyby advokáta Altnera přejelo auto. Takové případy už tady byly.
Nelíbí?
Takže konstruktivnější nápad.
Až dosud sociální demokracie byla proti novým volbám. Jenže časy se mění a volební preference s nimi. Stačilo by to či ono slíbit, stačilo by olízat paty Rusku, stačilo by zvýšit dluh tu a onde a volební situace by nebyla tak beznadějná! Navíc, poměr sil se mění, sice zvolna, ale přece jen ve prospěch socdem. Tohle všechno je důvod pro to, aby sociální demokracie chtěla co nejdřív nové volby a pokusila se je zase vyhrát... To by byla příležitost pro principiálně čisté vystoupení našeho nezávislého soudnictví! Nemusela by pak uvažovat o zrušení a opětovném založení nové strany, což je osvědčený recept tunelářů a podvodníků v téhle zemi.

JAK ŽIVOT JDE: Zase něco o Africe
V těchto dnech dokončuju román Tušení podrazu, takže spíš sedím doma na zadku a neběhám po světě a tudíž nemám mnoho příhod na vyprávění. Takže se vrátím ve vzpomínání do Afriky, odkud jsem se minulou neděli (z Jihoafrické republiky) vrátil.

Suvenýrů je tam pochopitelně všude plno. Jakmile je někde nějaká přírodní zvláštnost, u které zastavují auta turistů, hned tam sou stánky s maskami a soškami a ozdobnými hůlkami a podobně. Dnes trochu lituju, že jsem si nějakou masku nekoupil (jsou levné, na naše peníze tak dvě stovky). Zdaleka to nejsou tak úžasné věci, jako má Jiří Anderle ve svém muzeu (velmi doporučuji návštěvu!), ale přece jen to jsou novodobá provedení tradičních kmenových ozdob.

Byl jsem svědkem drobného civilizačního nedorozumění.
Dvě roztomilé mladé Japonky se zajímaly o sošku. Chlápek byl velmi potěšen, obchod byl skoro uzavřen, a aby se ta soška ze vzácného dřeva zákaznicím ještě víc líbila, chlapík popadl krém na boty Kiwi a kartáč a jal se tón vzácného dřeva vylepšovat. Z obchodu hned sešlo - Japonky znechuceně odešly a prodavač za nimi nechápavě hleděl: co je to za blbé Nány odněkud z Evropy?

Jeden suvenýr jsem tam přece jen koupil: autíčko, tedy něco jako volkswagen, vyrobené na koleně z plechovky od limonády. Klasický městský folklór. A což je podivuhodné, neprodávali ho trhovci ve stánku, koupil jsem to v trafice.