JAK ŽIVOT JDE: Veselé příhody z natáčení
V neděli ráno jsem se vrátil s výpravou Institutu digitální fotografie IDIF EXPEDICE AFRIKA 2007. Název to byl patřičně honosný, připomínající výpravu doktora Emila Holuba do země Mašukulumbů. Skutečnost byla prostší, navštívili jsme Jihoafrickou republiku, která svou civilizační úrovní je v mnohém výš, než co známe u nás - kupříkladu silnice jsou zde neporovnatelně kvalitnější, než t naše.

Ale věru že nemíním otravovat nějakými turistickými postřehy. Dnes se zmíním o tom, co vyprávím, když se mě někdo zeptá "jak bylo v Africe".
To jsme takhle jeli ze Simon´s Town na Mys Dobré naděje, to je jižně od Kapského města. Jedeme a najednou vidíme u silnice paviány. Byla to dospělá zvířata, ale také mláďata, maličká paviánčata. Zastavili jsme tedy, abychom si je vyfotili, byli jsme přece výprava fotografická. Nebyli jsme ostatně sami, zastavovala i další auta.
Tak tedy chodíme a fotíme a najednou mi poklepá na rameno jeden Jihoafričan.
"Máte v autě opici," povídá.
Svatá pravda! Veliký pavián seděl docela vzadu a pořádal tam pytlík buráků. Moje dveře byly dokořán, tedy dveře řidičovy, co se otevírají do silnice (v Jižní Africe se jezdí vlevo). Kolegové se na mě dívali vyčítavě: Neff nezavřel dveře! Jenže ten Jihoafričan mě zachránil:
"On si ten pavián ty dveře umí otevřít!"
První poučení: když vidíte opičáky, pamatujte, že mají možná šikovnější ruce než vy, takže za sebou zamykejte.
Jenže jak vypudit paviána ven?
Podařilo se to díky tomu, že jsme fotografická výprava. Vzadu v kufru jsme měli trojnožku, tedy stativ. Stačilo otevřít u paviána dveře a pak zezadu, zadními dveřmi, se k němu blížit vysunutou nohou stativu. Pavián se nechtěl o stativ tahat, jen se ohlédl a důstojně vyšel ven a pak kráčel kolem aut a bral za kliku a zkoušel, jestli někdo náhodou nezapomněl zamknout.

Opičák sedí vzadu, zatímco majitel pytlíku buráků opatrně přihlíží.

Nyní je třeba prověřit ostražitost ostatních automobilistů.