ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Slabý silný muž
A já jsem se tak snažil, mohl si zaplakat Paroubek poté, co se setkal s ruským velvyslancem v Praze Alexejem Fedotovem. V pondělí hodil hrdinně na hlavu americkému velvyslanci Graberovi projekt radarové základny, takže jistě čekal od Fedotova pohlazení, možná i karamelu. Místo toho studená sprcha v podobě Fedotovova prohlášení, že postoj Ruska k obraně Evropy není tak absolutně negativní, jak to vypadalo ze začátku. Rusové totiž mají dost rozumu v hlavách aby věděli, odkud jim kouká skutečná hrozba. Ne od nějakých radarů, ale od raket našlapaných atomovými hlavicemi a to je bohužel i pro ně perspektiva, která je do deseti letech reálná přinejmenším v Iránu.
Také ruská politická reprezentace citlivě rozeznává, co jsou skutečné zájmy státu a co jsou nálady veřejnosti. Aby se udržela u moci, musí brát nálady veřejnosti v úvahu. Ty jsou obvykle na hony vzdálené racionální úvaze. Odpor proti všemu, co zavání americkým vojenským angažmá je do ruské společnosti zažrané jako sedmdesátiletá špína. Realita je ovšem jiná. Žádné americko - ruské napětí neexistuje, americká hrozba Rusku je nesmysl postrádající reálný obsah. Tohle ruské vedení samozřejmě ví. To je důvod, proč ruský velvyslanec projevil více důvtipu než Jiří Paroubek, který vsadil v mocenské hře na "hop nebo trop" a vyšlo mu "trop" a teď se snaží udělat cokoli, aby se udržel nosními dírkami nad hladinou vody.

Z literární filmové historie známe příběh "malého velkého muže". Paroubek nám předvádí příběh "slabého silného muže".

PSÍ PŘÍHODY: Není zač
Včera večer tahala hodná paní doktorka na psí klinice v Praze Libuši naší Irisce štychy ze zahojené rány v zádech. Posledně jsem popisoval, jak se Iris rozklepala, sotva jsme se přiblížili ke klinice na půl kilometru. Včera se pro jistotu klepala ještě než vlezla do auta.

Dojeli jsme ke klinice. Ljuba zůstala s Iris ve voze, já šel dovnitř. Paní doktorka měla v péči nějakého kvílejícího pejska. Trvalo to asi pět minut, než pás s tím pejskem vyšli z ordinace. Byl to ovčák velký, no, ne jako hora, ale jako docela slušně velký ovčák. Hnal se ven, jako by nebyl u doktora, ale v muzeu mučení, kde sloužil jako hlavní figurant.
Přišli jsme na řadu. Vyšel jsem z domu a mával na Ljubu, že už můžeme jít. Ljuba vystoupila, Iris taky, ale to byl poslední pohyb, který byla ochotna udělat. Pak zapustila tlapy do asfaltu a byla ochotna podniknout zkoušku, co se přetrhne dřív, zdali vodítko nebo její krk. Musel jsem ji tedy vzít do náruče a do sálku odnést, a v náruční jsem ji svíral i během té několikaminutové procedury, ostatně zcela bezbolestné. Akce končila úprkem.
Proč se tenhle příspěvek jmenuje tak, jak se jmenuje?
V recepci mají na pulte psí misku s dobrotami pro pejsky.
Na misce je napsáno: ZA STATEČNOST.
Není zač, pravím. Není zač.