ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dnes se má rozhodnout
Raději píši "se má", než abych kategoricky tvrdil, že "se rozhodne". Už několikrát v uplynulých sedmi měsících jsme stáli tak blízko politickému řešení, že jsme se ho dotýkali nosem. I dnes s e ho dotýkáme nosem. Cítíme, že nikdy nesmrdělo tak odpudivě, jako tentokrát.
Podle Neffova zákona má každá pitomost minimálně jeden rozumný důvod a přeneseně tedy lze říci, že i každá všivárna má svoji etiku. Takže pravicová vláda s reformním programem, která má ve svých řadách agentku cizí mocnosti Kuchtovou a opírá se o levičáka Melčáka má doslova jedinou etiku: že je to nezbytné. Ten domeček karet se musel nějak podepřít, aby nespadl, a Kuchtová i Melčák s Pohankou, to jsou ty špejle, kterými bylo třeba vládní budovu podepřít.
Co nás přivedlo do takto absurdního stavu? Samozřejmě že politické sobectví a umanutost. Ze strany socialistů je to jasná umanutost Jiřího Paroubka, který hodlá hrát svoji roli silného muže j coby slon v porcelánu. Umanutost na druhé straně je odrazem umanutosti této, primární. Modří prostě nechtějí spolupracovat s člověkem, který byl schopen přirovnat výsledky svobodných voleb s komunistickým pučem v roce 1948. A za stavu obapolné umanutosti nebylo jiného zbytí, než si vypomoci jak to jde, i agentkou cizí mocnosti a jedním levičákem a jedním mužem pochybné pověsti.
Paroubek prohlásil, že bude pět let sledovat majetkové poměry těchto mužů. No, Michal Kraus tlačil prachy přes konto své maminky, takže pan Paroubek by měl sledovat i všechny strejdy a babičky a švagry - a jak to chce udělat, když se tolik rozčiluje nad každou zmínkou, že má pod palcem policii? Co se Pohanky týká, bude stačit sledovat, jak se budou vyvíjet jeho kauzy, jak horlivě bude státní moc v minulých páně Pohankových činech pátrat. V tomto směru si nedělejme iluze. Ostatně, i sociální demokracii přiřklo naše nezávislé soudnictví její Lidový dům až když se Zeman dostal do Strakovy akademie hlavním chodem!

Zelené roky
Nebožtík Nikita Sergejevič Chruščov by měl radost: z kukuřice se stává strategická surovina, kukuřici je přisuzována velká budoucnost. Spojené státy zvyšují její osevné plochy určené k výrobě bioetanolu. Obrovským producentem kukuřice je Jižní Amerika, jmenovitě Mexiko. Minulý rok je odborníky pokládán za "nejzelenější" rok v historii. Ještě nikdy se nesoustředilo tolik pozornosti na výzkum alternativních zdrojů energie, kromě jiného i biologických.

Optimismus je však třeba korigovat rozumnou dávkou skepse. Pamětníci si vzpomenou na padesátá léta a jejich euforii z jaderné energetiky coby náhrady energetiky tradiční. Nemístný optimismus se kyvadlovým efektem zvrátil do mnohdy až absurdní plošné odmítání, jehož zářným příkladem může dnes být Rakousko. Je tedy dobré se dívat i na alternativní energetiku realisticky, s ohledem na její pro a proti. Obnovitelnost zdrojů, to je nepochybná výhoda a ta požene vývoj dopředu. Navíc pěstování plodin vhodných k přeměnu na energii příznivě ovlivňuje i situaci v zemědělství, má tudíž i pozitivní stránky sociální.

Problematická je ovšem cena, kterou za vše platíme. Konkrétně ona kukuřice, na niž mnozí hledí s takovou nadějí, se musí pěstovat náročně a intenzivně. Vyžaduje hnojiva a ta zatěžují ekosystém, takže tato větev alternativní energetiky vede paradoxně k ekologickým problémům. A výkyvy na mexickém trhu s kukuřicí, kdy ceny stouply natolik, že se zhoršuje životní úroveň širokých vrstev obyvatelstva, naznačují problémy ekonomické. To, že se ukazují výmoly na cestě neznamená, že nikam nevede. Tržní regulační principy nefungují okamžitě, trhu je třeba nechat čas, aby se nabídka vyrovnala s poptávkou a je dobře, že mexický liberální prezident Felipe Calderón zatím úspěšně čelí regulačním tlakům ze strany socialistů. Regulace by totiž oddálila, ne-li znemožnila nastavení zdravých tržních poměrů a řešení problému by se oddálilo na neurčito. Největší slovo ale bude mít i v tomto odvětví věda. Jako sci-fi znějí zprávy o vývoji mikrobiálních palivových článků. V nich se používají nejen kukuřičná zrna, ale i kukuřičný odpad, tedy listy a stonky. Jen ve Spojených státech zbývá při současné produkci kukuřice 250 miliónů tun listů a stonků, což je třetí největší zdroj odpadu v zemi. Vize rozumného využití těchto obrovských kvant naznačuje, že budoucnost nemusí být vždy jen temná, jak si mnohdy sebetrýznivě myslíme.