• nezodpovědnosti
• sobectví
• stranické zaslepenosti
• krátkodobosti uvažování
• nedostatku státnického nadhledu postranních osobních úmyslech
• Výsledkem je monumentální chaos. Další zajímavý jev: na chodu země se tento chaos nikterak neprojevuje, tedy ani příznivě, ani nepříznivě. Z toho vyplývá, že země vládu nepotřebuje?
  Ona potřebuje státní správu a ta samotíží běží. Stát předstírá činnost svým normálním liknavým způsobem, posouvá rozpočtové peníze v menší míře na veřejně prospěšné účely, ve větší míře ve prospěch lidí, kteří si takové či onaké peníze vydržkují nebo je prostě ukradnou. Toto se dělo, děje a bude dít, ať vláda bude nebo nebude.

  Prognóza: Předpokládám, že co určitě nebude: nebudou předčasné volby, přestože by znamenaly jediné slušné řešení, protože lidé, kteří by měli předčasné volby převést ze stádia projektu do stádia skutku by přišli o svý jistý a to oni neudělají, protože mají svoje hypotéky a lízingy a půjčky a svoje milenky a každá z nich spoustu dalších klientů s nastavenými dlaněmi. V tak zkorumpovaném státě jako je Česká republika je státní zájem až na posledním místě.

  Z toho plyne druhá část prognózy.
  Budeme svědky vyhroceného boje ve volném stylu, který je všivý a skončí všivárnou v každém případě. Všivárna je Vlčkova rezignace a jeho znovuzvolení, ovšem všivárna je i postavení pravicové vlády na levičákovi Melčákovi. Jakýkoli výsledek bude všivý - a to je ostatně i poselství, které veřejnosti adresoval svým postojem prezident Klaus, když byl ústavou donucen páně Topolánkův podnik podepsat.

JAK ŽIVOT JDE: Na návštěvě v Libčanech
V Libčanech u Hradce Králové najdeme Bonsai Centrum. Minimálně jednou měsíčně se tu konají semináře o úpravě bonsají. O tomto víkendu byl seminář doplněn exhibicí čínského mistra kaligrafie Sü Kuo-Fu. Fotili jsme zde oba, já i moje přítelkyně Ljuba Krbová. Mistr Sü maloval před obecenstvem a bylo na něm vidět, že je schopen absolutního soustředění, a pozornost diváků a šmejdění fotografů mu absolutně nevadí. To byla důležitá okolnost - zdaleka ne každý umělec je takto laděn, naopak, je to absolutní výjimka.

To jsou právě ta překvapení. I z Čapkova líčení jsem měl představu čínského malíře jako suchého mužíka, který osmdesát let koná pokusy s namalováním cvrčka na stéblu trávy a pak, v pavilonu na úpatí hory Wu, mu upadne štětec a jak se tak kutálí po papíře, namaluje cvrčka na stéblu trávy a to pak je ten cvrček.