JAK ŽIVOT JDE: Případ tajemného cizince
Nejdříve musím trochu popsat místní situaci. Případ se udál na okraji sídliště Antala Staška, v těch místech, kde ulice Na strži vystoupá do strmého vrchu podél Jižní spojky. Je tam křižovatka, kde vlevo jedete na Zelený pruh a vpravo ulicí Antala Staška (tam, jsem měl namířeno já), kde se dá zaparkovat a dál pokračovat v cestě do města metrem. Není to zrovna živá končina a taky ta křižovatka bývá ucpaná a někdy tam vystojíte a vynadáváte dlouhé minuty.
Ta situace nastala právě v tu dobu, kdy jsem dojížděl i já. Už z dálky jsem viděl křižovatku, na níž zůstal stát nějaký náklaďák a auta ho musela objíždět a to vše vedlo ke zmatkům a zdržování. A jak tak vyhlížím, co se bude dít dál, spatřil jsme na chodníku přímo na křižovatce Tajemného cizince.
Byl to muž vysoký, oblečený do dlouhého splývavého černého pláště, s širokým kloboukem na hlavě. Mimoděk jsem si vzpomněl na postavu Otce z Amadea, onen Tajemný cizinec budil podobně ponurý dojem, jen ten klobouk neměl třírohý, byl to širák- Přecházel sem a tam a rozhlížel se. Všim jsem si, že vzbudil pozornost i nějakých dvou mužů. Najednou zmizel a ti muži stáli a dívali se, kam asi šel. Popojel jsem. Mezi tím vítr rozrazil mračna a scénu zalila načervenalá sluneční záře, jako by se pootevřela sama brána pekla. Díval jsem s e kolem sebe. Za skly aut jsem viděl netečné obličeje automobilistů. Nikdo netušil, že se poblíž odehrává nějaká strašné drama. Nikdo, jen já, uvězněný v autě, a ti dva pozorní muži. Na nich bylo, aby zachránili situaci! Viděl jsme, že se radí a jeden vytahuje z kapsy mobil.
Auta se pohnula o dalších dvacet metrů.
Je tam někde nějaká banka?, uvažoval jsem. Těch je tam několik, ale blíže k Budějovické, ledaže by tam někde měli nějakou filiálku. Možná trezor na peníze? Nedaleko zastřelili Mrázka. Pod plášť Tajemného cizince by se vešel kulomet,tak byl dlouhý a splývavý ten plášť!
Najednou ti dva muži, až dosud váhající, vykročili a v několika vteřinách opustili místo dramatu.
Zůstal jsem v tom sám. Ale co mám dělat?
Dojel jsem na křižovatku a poslední červená mě dělila od průjezdu.
Po mé pravé ruce se táhla jakási zeleň, ideální místo pro námezdného vraha.
Na jednom místě byly křoviny řidší. A já ho spatřil, Tajemného cizince! Bylo vidět, že se chystá k činu.
V šeru se cosi blýsklo.
Že by čepel?
Ne. Byla to, přátelé, prdel. Ten Tajemný cizinec zalezl do křiví, aby se v něm vysral.
Rozsvítila se zelená a já z místa dramatu odjížděl s dobrým pocitem, jaký mívají detektivové vždy, když rozlousknou nějakou zapeklitou záhadu.