ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Další dějství
Blížíme se do dalšího dějství toho představení, kterému se říká ustavení vlády. Poslanecká sněmovna bude hlasovat o důvěru Topolánkově druhé pokusné sestavě devatenáctého, dva dny před tím rezignuje - podle dohody - předseda sněmovny Vlček, ale pak se bude hlasovat o jeho nástupci. A to bude ta opravdová správná bitva. Sociální demokraté se pokusí Vlčka na jeho místo vrátit - a může se jim to podařit, pokud jsou dohodnuti s někým z Topolánkova tábora. Pokud se jim to podaří, pak bude osud druhé Topolánkovy vlády zpečetěn a bude jasné, že Paroubek vyhrál. Co vyhrál a jak vyhrál, to by pak ukázala budoucnost, jakož i to, zdali jsme něco vyhráli my, občané naší země.

V každém případě, ať proleze Topolánek nebo Paroubek, bude to vláda bez silného mandátu, poznamenaná stínem podrazu. Zajímavou roli černého vzadu by mohli převzít komunisté, kteří už začali koketovat s myšlenkou předčasných voleb. Kdyby se jí ujali, vypálili by tím sociálním demokratům rybník a vmanévrovali by ODS do role partnera. Jedno i druhé by byl šílený výsledek Paroubkovy šílené politiky. Zatím hypotéza, ale může se stát skutkem.

Umění pro lid?
Je to zajímavé, kolik se rodí nápadů, kterak konat dobro za předpokladu, že konání dobra zaplatí někdo jiný. S nejnovějším nápadem tohoto druhu přišel ředitel Národní galerie Milan Knížák, když navrhl, aby se do stálých expozic chodilo zdarma. Námitku ministerstva kultury, že zvýšení příspěvků by pak chtělo všech 33 příspěvkových organizací pod ně spadající označil za "socialistické manýry". Pojem "socialismus", případně "socialistické manýry" je zřejmě ohebnější než bič Indiana Jonese. Dá se zkroutit na libovolnou stranu a dá se jím i pěkně prásknout. V tomto případě je to prásknutí značně paradoxní. Ředitel galerie, názorově blízký spíše pravici než levici, prosazuje zmrtvýchvstání hesla "umění patří lidu" a oponenty kárá za "socialistické manýry".
Nebylo by ale dobré odmávnout Knížákův nápad jako další z jeho vrtochů. Knížák se v minulosti mnohokrát osvědčil jako tvrdý a tržně uvažující manažer a také projekt "Národní galerie zdarma" má promyšlený a propočítaný. Vychází i z pozitivních zkušeností ze dnů otevřených dveří. Je však třeba ověřit, zda ty zkušenosti nejsou pozitivní právě proto, že otevřené dveře jsou výjimečné. Třeba v Louvru mají volný vstup každou první neděli v měsíci a zdarma mohou dovnitř i děti a mládež do 18 let. Je ovšem pravda, že v Evropě jsou některé galerie zdarma, jako třeba Tate gallery v Londýně. Nápad je tedy třeba promyslet ze všech hledisek - tak se nejsnáze zbaví nádechu populismu, který na něm nyní leží.