 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 9. 1. 2007,
|
- Ruský Transněfť zcela zastavil tranzit ropy přes území Běloruska
- Nové vedení amerického Kongresu žádá ukončení konfliktu v Iráku a odchod vojsk
- Zelení budou ve vládě prosazovat vypnutí Temelína, řekla rakouskému tisku Kuchtová
- Podle Schwarzenberga trpí EU nadměrnou regulací a Rakušané předsudky vůči Čechům
- SNK ED chtěji po Sobotkovi úroky z prodlení za nezákonné zadržování státních příspěvků
- Prezident Klaus si myslí, že politickou krizi nelze vyřešit bez dohody ODS a ČSSD
- Do čela dozorčí rady Aera Vodochody byl posazen exministr Karel Kühnl
- Státní dluh během roku narostl o 111,3 GKč a dosáhl 802,5 GKč
- Počasí v Praze: zataženo s občasným mrholením
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ironicky a pak vážně
Až jednou by režisér Dušan Klein neměl do čeho píchnout, mohl by natočit další díl svého komediálního seriálu. Jmenoval by se Jak voliči přicházejí o iluze. Vrcholil by žertovnou pasáží, která by se odehrávala na ministerstvu obrany. Oldřich Kaiser by vystupoval v roli ministra obrany Karla Kühnla a výstižně by podal veškerou jeho argumentaci, týkající se privatizace státního podniku Aero Vodochody coby posledního velkého Kühnlova počinu v ministerském křesle. Sekvence by končila prezidentovým poděkováním odcházejícímu ministrovi za jeho nezištné a obětavé služby vlasti, načež by následovala už jen závěrečná scéna, ve které se Karel Kühnl ujímá funkce v čele dozorčí rady zmíněného podniku, doposud státního, nyní soukromého.Možná ale, že by Dušan Klein tuto látku odmítl. Je totiž tak prostoduše přímočará, že by duch filmového ironika neměl k podstatě věci co přidat. Mohl by jen dokumentárně snímat počínání pilného ptáčka, který si na ministerstvu stele hnízdo, aby v něm po odchodu ze státních služeb pohodlně ulehl. Nechme tedy ironií a řekněme s plnou vážností, že takovéto odchody vysokých státních úředníků do soukromého sektoru jsou nemravné.
Vláda bude
Takže v úterý nastane ten kýžený den, kdy bude mít pan prezident všechna lejstra pohromadě a nic nebude bránit tomu, aby jmenoval novou vládu Mirka Topolánka. Ta je pozoruhodná tím, že se nelíbí prakticky nikomu, vyjma Mirkovi Topolánkovi a těm, kdo ji spolu s ním dali dohromady, a to se říká, kdoví jestli se jim líbí - důkazů pro to není mnoho, jsou-li jaké. Jediné čeho si můžeme přáít je to, aby parlament tuto ukuchtěnou vládu neschválil, aby jí důvěru nedal. Pak by nastanou další rvačky, o tom netřeba pochybovat, ale pokud je naší zemi osud příznivě nakloněný, byli bychom zase o krok blíž novým volbám.Ostatně soudím, že lidé placení cizím státem do vlády nepatří.
Ruská ropa neteče
Rusové nám zatípli ropovod. Nejen nám.
Ten čin je jen střípek v mozaice, v celkovém obrazu.
Obraz to není pěkný: jsme závislí na potměšilých, násilnických, mnohdy až zrůdných a vražedných státních útvarech, které mohou existovat jen díky nepochopitelné benevolenci vůči špatnosti, jaká se rozmohla v "mezinárodním společenství" jako rakovina.
Kéž by to byl popud k tomu, aby se opravdu na plný plyn rozjel výzkum skutečně alternativních zdrojů energie. To nebudou žádné větrníky a hokus pokusy s biomasou. To budou zdroje z oblasti energie jaderné a doufejme, že v dohledné budoucnosti termojaderné.
V této situaci máme nastrčenou Kuchtovou do vlády.
Naštěstí na nás nezáleží.
JAK ŽIVOT JDE: Čeká mě hoblování
Odpoledne, až bude "vše hotovo", což je u mě něco jako "až naprší a uschne", budu hoblovat. Máme před garáží přístřešek. Je vybudován z trámů a jako
střešní krytina slouží průsvitná umělá hmota - bývá to na autobusových zastávkách a podobně. Pan sklenář, který nám ty desky na přístřešek osazoval,
varoval, že rozteč trámů je moc velká a že by se mohly desky prolomit, až začne sněžit.
Začne sněžit? Zde odbočím. Slýchám, že začne sněžit v únoru. Nebo v druhé polovině ledna. Občas naslouchám skazkám pánů a dam z hydrometeorologického ústavu. Jediný já vím, kdy začne sněžit opravdu . Začne sněžit do týdne potom, co začne sněžit v Anglii, takže denně zkoumám Weatheronline Europe a kouknu se na nejzazší předpověď. V neděli bude v Anglii sluníčko a sedm stupňů Celsia, žádný sníh. Z čehož plyne, že i u nás máme tak přinejmenším do dvacátého vystaráno, sníh nebude.
Zpátky k hoblování.
Koupil jsem tedy prkna, která stavím na hranu mezi příčné trámy a desky. Ta se musí ohoblovat. Miluji hoblování v tom smyslu, že se rád koukám, jak hobluje někdo, kdo to umí. Za mého dětství to uměl náš soused pan Pokorný. Měl v chlévě, kde choval krávy a kozu a prase, takový pracovní kout, v něm ponk a vercajk. Nabrousil hoblík, nehtem zkoumal, jestli je ostří dost nabroušené, pak upnul prkno do ponku a už to jelo, špony jen lítaly.
Zdánlivě dělám totéž. Též mám hoblík, ten pořádný, dřevěný, kdysi v dávnověku vynalezený a od té doby vyráběný v nezměněné podobě, nezměněné, protože na něm není do zlepšovat. Brousím ho. Ale to dřevo je dnes asi jiné, než za časů pana Pokorného. Je plné suků. To by ani tak nevadilo, jako vadí to, že vlákno dřeva je každou chvilku jiným směrem. Je třeba hoblovat po vláknu, to pak špony hezky lítají a hoblík zpívá. Pak přijde suk a ouha, vlákno směřuje na druhou stranu. Někdy ale ne. Je to nevyzpytatelné.
Jak byste se asi učesali, kdyby vám vlasy centimetr od centimetru rostly jiným směrem?
Takže tenhle problém budu odpoledne řešit a jak jsem dopadl, podám zprávu.
Pokud ovšem se nevzteknu a v zuřivosti nespolknu ten hoblík. Což je pravděpodobné tak padesát na padesát, jako ta předpověď se sněhem.