ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Paroubkův strategický tah
Topolánkova dosud nejmenovaná vláda nebyla dosud prezidentem odkývána , natož aby byla poslaneckou sněmovnou přijata a sociální demokraté už myslí na třetí kolo. Nabízejí řešení: premiér z řad ODS a koalice složená z ODS, lidovců a sociálních demokratů. Je to zajímavý pokus, jak ovlivnit nadcházející hlasování ve sněmovně. Mezi občanskými demokraty je ve sněmovně jistě nemálo odpůrců vlády, která stojí na jednom či dvou eventuálních přeběhlících. Také složení nesložené vlády nebudí všeobecné nadšení. Zakousnou se nespokojenci do udičky? Vsadím levou nohu proti mohérové čepici, že ne, ale zkusit se to mohlo, že? V tomto smyslu je poslední Paroubkův tah je přinejmenším zajímavý a jestli byl moudrý a prozíravý, to ukáže až to hlasování ve sněmovně. A já přijdu o nohu.

Pole k zorání
Na posledním povoleném divadelním představení na úsvitu normalizace volali Lasica se Satinským do publika: "Občané, kteří nejsou dosud ministry, nechť se odeberou ke kase!" Tehdy v roce 1970 to byla tragikomická nadsázka, dnes bychom to mohli považovat za realitu. Martina Štěpánka pasovali na ministra mobilním telefonem pomocí esemesky. Zatím není známo, jakou metodu volili lidovci při pátrání po novém ministrovi kultury, když začala Helena Třeštíková dělat drahoty. Poslali Davidovi Vávrovi do divadla Sklep inspicienta, aby ho oslovil: "Pane Vávra, na scénu. A pak na ministerstvo!" Pokud to takhle půjde dál, dostane se na každého, každý bude moci přiložit ruku ke společnému kulturnímu dílu po výzvě esemeskou či jinak.
Ministr Štěpánek zanechal po sobě dva významné kulturní počiny: připravil Národní divadlo k obřadu znovuzapálení a znemožnil další obchodní činnost v obchodním domě dříve Máj nyní Tesco tím, že z něho udělal národní kulturní památku, něco mezi katedrálou svatého Víta a Karlštejnem. Jeho nástupci se mohou těšit, že dostanou rukojeti pluhu aspoň na chvíli do ruky: na poli české kultury je toho ještě hodně, co se dá zorat!

JAK ŽIVOT JDE: Ježíšek v rámci možností
Co kdo dostal pod stromeček? S Ljubou jsme si nadělili samohybný vysavač zametač a krom toho jsem jí dal první vydání Čapkovy knížky Jak se dělá divadlo z roku 1925 - jenže tuhle knížku jsem koupil už před dvěma lety a po dvakrát jsem ji zapomněl Ljubě dát, protože jsem ji koupil v létě. Takže, jako jsou "nevhodné dárky" (viz inzeráty, prodám to a to, značka nevhodný dárek), jsou i zapomenuté dárky.

Minulý týden jsme se byli projít v okolí a přicházeli jsme k lidským obydlím. No a kolem nás v jisté vzdálenosti jezdil někdo na čtyřkolce. To jsou takoví ti kříženci mezi motocyklem a autem, sedí se na tom rozkročmo a má to čtyři tlustá kola. Rozmáhá se to km mé nelibosti, dělá to kravál a huntuje to lesní cesty.
Zkrátka, přicházíme k obydlím a jedna ta čtyřkolka se zrovna vracela a dojížděla k vratům domu zrovna kdy jsme k nim došli i my. Vrata se otevřela, na dvoře stál pán a ze čtyřkolky slezla holčička, tak asi desetiletá. Koukám, že na dvoře stojí ještě jedna čtyřkolka. Pozdravil jsem a navázal hovor:
"To u vás nechal Ježíšek, jak vidím," povídám a kývnu na ty dvě čtyřkolky.
Pán viděl, že hovořím vlídně, taky se usmál a pravil:
"Jo, Ježíšek." Pak dodal omluvně: "V rámci možností."
Přál bych mu Rolls Royce. V rámci možností.
Rolls nedělá kravál a nehuntuje cesty.
Musím ale uznat, že zrovna tenhle pán cesty nehuntoval, směroval dcerku na pole, na strniště, kde stopy nezanechá, ale v lese, tam uvidíte stop po méně ohleduplných "v rámci možností" oježíškovaných čtyřkolkářů víc než dost.

Vyšel Rock mého života

Těsně před Vánoci, tak šikovně, aby se kniha dala distribuovat jen s nasazením života a za hojného chrlení krve, mi vyšla gniha, román Rock mého života.

Tady je její obálka, na kliknutí ji uvidíte větší, kdybyste chtěli vidět i celý přebal s povídáním, ta ten by byl k disposici zde.

Ta kniha navazuje na Měsíc mého života, román, který jsem psal před dvaceti lety (na jaře má vyjít znovu). Odehrává se na Měsíci a jeho hlavní hrdinové jsou dva starožitníci Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, jakož i Kubova přítelkyně Su Wang Li. Ta knížka je detektývka, takže: hned na začátku je zavražděn Elvis Presley (proto se kniha jmenuje, jak se jmenuje. Elvis, jak jistě víte, nezemřel, jeho smrt byla toliko fingovaná. Všechny svoje veliké peníze které kdy vydělal a vydělává a ještě vydělá dává do soukromého kosmického výázkumu a až se lidi zase začnou obracet k Měsíci, protože je tady na Zemi bude všechno pěkně srát, celá ta neoviktoriánská morálka se svým politicky korektním pokrytectvím a všechna ta buzerace a ideologická ensnášenlivost a zelené tajtrlíkování, všechny ty žvásty a omezení a zakázané technologie, budou moc rádi, že se odstěhují na Lunu, kde založí habitaty, jako je Arkádie, dějiště mého románu. No a Elvis tam bude samozřejmě taky a někdo ho hned na začátku knihy odpraví a kdo to byl? Kdybych to vyzradil, byl bysem blbec a ne autor dedektývky. Časem vám o té gníze povím víc. Zatím jen tolik, že ji vydala Mladá fronta a za 212 kaček se dá koupit v jejím Book café, a taky v knihkupectví, samozřejmě, v každém lepším knihkupectví, z čehož plyne, že ta knihkupectí, kde ji nemají, jsou ty horší a příště tam nechoďte.

A ještě něco.
V archivu jsem vyšťoural staré verze Rocku, jak jsem je psal v létech 1997 a 1998. Třeba by to mohlo někoho zajímat, mrkněte se na spodní část stránky věnované psaní.