 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Středa 27. 12. 2006,
|
- Odvolací soud potvrdil rozsudek smrti nad diktátorem Husajnem
- Španělský specialista oznámil, že diktátor Castro rakovinu nemá
- Svět si připomněl tsunami před dvěma roky, k Filipínám se blíží nová
- Nigerijským zlodějům explodoval ropovod, výbuch zabil nejméně 500 lidí
- VZP ujistila, že nabídku smluvních dodatků předá všem lékařům do Silvestra
- Koaliční jednání ODS, KDU-ČSL a SZ se o Vánocích nepohnula z místa
- Na Sněžku bude možno vyjet lanovkou i v budoucnu
- Ve Vltavě a v Dyji se vykoupali otužilci
- Počasí v Praze: skoro jasno, 4° C
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Krvavé vánoce
Vánoce ve stínu teroru oslavili křesťané žijící na Středním východě. Válka s terorismem je válka vedená hlavně na mediální frontě a tak zde zapůsobila i slova canterburského arcibiskupa Rowana Williamse, který usoudil, že usoudil, že politika Západu v Iráku ohrožuje životy křesťanů, kteří v této oblasti žijí východě. No vida, naivní pozorovatel by soudil, že životy křesťanů i muslimů i lidí bez vyznání ohrožují fanatici, kteří ve jménu svého vlastního výkladu víry vraždí.
Jako mediální bomba zapůsobila i skromná zpráva z oblasti statistiky smrti. Ztráty amerických vojáků v Iráku přesáhly počet mrtvých, zavražděných islamisty 11. září 2001 v New Yorku. Souvislost mezi oběma událostmi není žádná, americké angažmá v Iráku nikdy nebylo přímo na Attův útok vázáno.. Na tom ale nesejde. Války postmoderního typu se už nevedou o to, kdo ovládne jaké území, jako tomu bylo dříve a jak to učil von Clausewitz. Vedou se o to, kdo ovládne média a skrze média veřejné mínění. Veřejné mínění si přeje žádnou válku a když už to musí být, tak rychle vítěznou bez obětí na naší straně. Jakpak by se asi stavělo americké veřejné mínění, kdyby bylo laděno duchem roku 2006, vůči druhé světové válce, v níž USA ztratily celkem čtyři sta tisíc vojáků? Zamysleme se nad tím, a v duchu poděkujme všem, bez ohledu na národnost, kdo v bojích proti diktaturám, kdykoli a kdekoli, položili svoje životy.
JAK ŽIVOT JDE: Davelský pochod
Vymyslela to Ljuba:
O Silvestra pořádáme pěší výpravu. Začíná před restaurací U hada v Olešku a jdeme dolů do Davle. Tam chceme dnes zajistit místo v taní pizzerii. No a pak se půjde zpátky.
Tak to vymyslela Ljuba, já vymyslel, že to bude nultý ročník tradičního silvestrovského Davelského pochodu. Už dnes to vypadá, že nás půjde tak deset, děti v kočárku a pejsky nepočítaje. O dalších přípravách jakož i průběhu budu postupně podávat zpravodajství.Krůta k obědu
Včera jsem psal: Na Štěpána budeme mít k obědu krůtu, na návštěvu přijde Irena (moje dcera) s Robertem (manželem) a Dominikou (vnučkou). Krůtu jsme koupili v Hypernově už ve čtvrtek, v ten požehnaný den, kdy tam bylo prázdno a o nějakých nervících nebylo ani vidu, ani slechu, však jsem o tom referoval. Na Boží hod jsme bylina návštěvě a hráli jsme pak hru "nechat rozmrznout krůtu".Já: "Musíme nechat rozmrznout krůtu."
Ljuba: "Ovšem, ale hlavně musíme nechat rozmrznout krůtu."
Já: "Neměli bychom nechat rozmrznout krůtu?"
Ljuba: "Určitě, ale především musíme nechat rozmrznout krůtu."
Hra se hraje libovolně dlouhou dobu. Za ideálních okolností končí před mrazákem, kde vrcholí:
Otevřením mrazáku, vytažením krůty z mrazáku, položením krůty na volně ložený pekáč, kde krůta bude zvolna rozmrzat až do následujícího dne.
Méně optimální varianta:
U hry se pije a jak tak stoupá hladinka, z věty "je třeba nechat rozmrznout krůtu" se stane pouhý zvuk, takže ráno, když hráči procitají zvolna a těžce, protože jim někdo zaparkoval zablácenou čtyřkolku na hlavě, první bdělá myšlenka se dotkne ideje zmrzlé krůty a tento docela probuzený hráč s výkřikem "krůta" běží k mrazáku a v zápětí jako kámen tvrdá krůta zvoní o pekáč a hosté už stoupají po schodech.Hru jsme sehráli v první variantě, ale tu druhou si představit dovedu a můžu, když je tak krásný slunný pohodový den!
Jak to bylo aneb Krutá krůta
Včera byl krásný slunný den, zpočátku mlhavý, pak se sluníčko vyklubalo. Byli jsme na procházce, Ljuba, já a Iris, a kochali jsme se variacemi světla a mlhy. Domky Šmoulova (to je část Zvole, v níž bydlíme) se leskly v dálce jako paláce z pohádky Tisíce a jedné noci.
"Kdy by bylo potřeba začít péct tu krůtu, abychom to stihli, než naši přijdou?" zeptal jsem se.
"Teď," pravila Ljuba zasněně.
Pochopil jsem, že pečení se neodbude bez příhod.
Nebudu líčit všechno.
Vrátili jsme se a já se raději uklidil k počítači. Mobilizoval mě až výkřik "Končí legrace, spálila jsem cibuli!"
Poté jsem se zapojil do výroby i já. Debut nebyl úspěšný: měl jsem nakrájet cibuli a bylo mi připomenuto, že je to naše poslední cibule. Když jsem byl hotov, moje práce nebyla shledána úspěšnou.
"Měly to být kostičky a ty jsi udělal kolečka!"Úspěšnější jsem byl při výrobě bramborových knedlíků. Dělal jsem je podle návodu na pytlíku a předepsanou tloušťku 5 cm jsem kontroloval šuplérou. Ovšem nejvíce jsem se osvědčil jako psychoterapeut. Ordinoval jsem Campari bitter a terapie skončila výborně!
Hosté přijeli, krůta byla znamenitá, všichni byli spokojeni a já vzpomínal, že loni se to odehrávalo zhruba stejně jako letos a jestlipak i napřesrok se krůta projeví ve své plné krutosti?